Duchařina je prima! Ale krvavý průjem? Podivnost Ghostwire: Tokyo je vážně zajímavá

30. května 2022 ● 18:45

Zpět
na

Jakákoliv videohra spojená se jménem legendárního vývojáře Šindžiho Mikamiho je hodna zájmu. V drtivé většině jde totiž o pecky. Ghostwire: Tokyo je na první pohled podivnost. I na jakýkoliv další pohled. Jde skutečně o netradiční střílečku odehrávající se v atraktivním prostředí japonské metropole. Rozhodně však nejde o titul pro všechny.

Video

Video se připravuje ...

Ghostwire: Tokyo – trailer PlayStation/Bethesda Softworks

Otec série Resident Evil Šindži Mikami patří stále mezi nejvýraznější herní vývojáře. Díky němu si hráči mohli zahrát už přes tři desítky převážně parádních až geniálních videoher. Na svědomí nemá přitom jenom slavnou zombie ságu od Capcomu, ale také nápaditou a extrémně podivnou akci Shadows of the Damned nebo akční horory The Evil Within a The Evil Within 2, za kterými stojí jeho studio Tango Gameworks. Právě ono vyvinulo i novou videohru Ghostwire: Tokyo, která opět spadá do ranku podivností.

Tokio plné temných návštěvníků

Příběh hry se odehrává v Tokiu, na které zaútočil záhadný muž v Hannya masce se svými poskoky. Japonskou metropoli zamořili duchové a přízraky známí jen jako návštěvníci (visitors). Jde o tajemné bytosti, jejichž vzhled je velmi nápaditý a inspirovaný duchy z japonských legend, z nichž některé byly zfilmovány. Narazíte tak na muže bez tváří s deštníky, bezhlavé školačky, zubaté dámy s obřími nůžkami nebo poletující fúrie. Nejděsivější a nejnápaditější jsou bossové, ale o nich nic neprozradím.

Hlavním hrdinou hry je mladík jménem Akito, s nímž se hráč seznamuje krátce po jeho smrti. Jeho tělo je posednuto duchem policisty, který si říká KK. Tito dva se tak stávají nedobrovolnými parťáky, kteří se snaží zabránit Hannyaovi v otevření portálu v Tokiu, z něhož by na zemi proudily síly temnot. Maskovaný padouch chce k jeho vytvoření zneužít Akitovu sestru Mari. Příběh se tak rázem stává osobnějším. Špatný není, ale je dávkován velmi pomalu a sporadicky.

Vztah hlavních hrdinů má skvělou dynamiku

I když má své světlé momenty, přišel mi nedotažený a až příliš klasický. Co však stojí za vyzdvihnutí, je vztah Akita a KKe. Jeho dynamika je parádní. Nebude přitom spoilerem, když napíšu, že se během celé hry krásně vyvíjí a utužuje. Stejně tak musím pochválit krásně zpracovaný japonský folklór. Jednou z báječných aktivit, které ve hře můžete dělat, je například lovení mytických Jókaiů, kteří vám dopomohou k vylepšení vlastních schopností. Tokio, v němž se hra odehrává, je zpracováno krásně.

Tohle je hra od Japonců primárně pro Japonce a podivíny. Vyloženě jako by Západu ukazovala zdvižený prostředníček. A co že je tedy vlastně Ghostwire: Tokyo zač? Jedná se o střílečku z první osoby se silnými a RPG prvky, v níž ale nestřílíte z pistolí ani samopalů. Jedinou střelnou zbraní, kterou máte ve výbavě, je luk s šípy. Pálit totiž budete z prstů. Naučíte se totiž ovládat nadpřirozené a elementárně založené vichry – větrný, vodní i ohnivý. K tomu získáte magické lístky.

Netradiční bojový systém

Díky nim budete moci návštěvníky ochromit, zpomalit či jinak znevýhodnit v boji. Likvidace duchů je zvláštní jako hra samotná. Poté, co magickými vichry odhalíte jádra návštěvníků, musíte je z nich pomocí kouzelných strun vytáhnout. Teprve tak je nadobro porazíte a pošlete tam, odkud přišli. Využít ale můžete i kradmý postup a zlikvidovat je neslyšně zezadu. Soubojový systém je zajímavý, ale rozhodně nesedne každému. I já jsem s ním chvíli zápasil, než jsem si ho oblíbil.

Důležité jsou i bloky, kterými lze odrazit ataky nadpřirozených bytostí a změnit tak tempo boje. Ten vás totiž čeká často. Ghostwire: Tokyo je taktéž videohrou odehrávající se v otevřeném světě. Ten je však přesto kompaktní a nabízí spoustu zajímavých vedlejších aktivit. Zatímco hlavní mise posunují klíčový příběh kupředu pomocí očišťování Tori bran, vedlejší aktivity a úkoly rozkrývají tajemství Tokia a duchů, které ukrývá. Kromě zmíněného lovu Jókaiů je to naprosto dokonalé hlazení psů a kočiček.

Hlaďte pejsky i kočičky

Navíc když nakrmíte hladového hafana, vyhrabe pro vás vždy skrýš plnou peněz. Co si přát víc? Vedlejší mise jsou navíc mnohdy zajímavější než ty hlavní. Dozvíte se spoustu zajímavých příběhů z Šibuji. Některé jsou smutné, například ten o prokletém duchu holčičky, která musí hrát Beethovenovu Měsíční sonátu. Tady fanoušci Mikamiho okamžitě poznají odkaz na první Resident Evil. Jiné vedlejší mise jsou velmi zábavné. Jako ta, kdy musíte přinést duchovi trpícímu bolestmi při krvavém průjmu toaletní papír.

To je teprve úlet! Při hraní mě navíc naprosto uspokojovala jedna z hlavních herních náplní – zachraňování duší. Ty jsou uvězněny po celém Tokiu a je na vás, abyste je zachránili pomocí papírových panenek Kataširo. Duše pak následně posíláte přes telefonní budky k záchraně a získáváte body pro svá vlastní vylepšení. Ghostwire: Tokyo je vážně zvláštní a dobrá hra. Nabízí toho hodně. Mě zaujala natolik, že jsem chtěl splnit všechny vedlejší úkoly. To se mi nestává příliš často. Nakonec jsem u ní strávil 36 hodin.

Mnoho nastavení zobrazení

To je velmi slušná životnost. Co se technické stránky hry týče, nabízí Ghostwire: Tokyo hned několik nastavení kvality zobrazení. Režim kvality nabízí 4K rozlišení při 30fps. Má taktéž různá grafická vylepšení a podporu ray-tracingu. Režim výkonu má nižší rozlišení bez ray-tracingu, ale zato běží hra v 60 fps. Mód kvality s vyšším frameratem nabízí 4K rozlišení a odemčený framerate, který se pohybuje mezi 40 až 50 snímky. Mód výkonu s vyšším frameratem nemá omezený framerate, který dosahuje vyšších hodnot než 60 fps.

Zbylé dva režimy nastavení pak nabízejí různé varianty zobrazení bez trhání obrazu. Nastavení je tedy obsáhlé, osobně jsem hrál nejraději na první zmíněné. I přes vysoké rozlišení a ray-tracing však nelze přehlédnout, že grafika hry je zastaralá. Ghostwire: Tokyo vypadá přinejlepším jako stará hra na PlayStation 4. Hudba a dabing jsou na průměrné úrovni a neurazí. Zato neustále se opakující hlášky mě začaly brzy štvát. Podpora ovladače DualSence se povedla.

Originální hra, která není pro každého

Cítit je každý krok, náraz, úder a jen počkejte, až začne pršet. Všechno krásně ucítíte. Dotykovou plochu využijete k zlomení kleteb. A pokud vám to nepůjde jako mně, nezoufejte. Lze je zlomit i s analogovou páčkou. Ghostwire: Tokyo je opravdová zvláštnost, která rozhodně není pro každého. Mně tento poslední kousek od Šindžiho Mikamiho sedl, i když mě mrzelo, že není moc strašidelný. Už se nemůžu dočkat, co si na nás připraví tato vývojářská legenda příště. Vývoj Ghostwire: Tokyo začal ostatně jako The Evil Within 3 – a jak to dopadlo...