V červnu vám bude třicet. Cítíte, že jste přece jen už dospělý chlap?
(usmívá se) „Třicítka je asi opravdu životní přelom. Člověk už má v tomhle věku za sebou spoustu chyb, které začíná nazývat zkušenostmi a nehroutí se z nich. V herectví už ten přelom taky začínám vnímat, přestávám pomalu hrát studenty, vnuky, všechna ta mladá telata. V novém seriálu Děcko pro ČT už dokonce poprvé hraju mladého tatínka. Asi jsou na mně nějaké životní zkušenosti vidět, je načase začínat je zužitkovávat. Hodně se toho mění v práci i v soukromí.“
Tím myslíte hlavně rozchod s Matějem Stropnickým (40), s nímž jste tvořil pár od roku 2017?
„Matěj byl sedm let mým nejbližším člověkem, láskou, parťákem, zažili jsme spolu neobyčejně dobrodružný kus života, pro nás oba zásadní.“
Čím si vysvětlujete enormní zájem lidí o váš rozchod?
„Celá společná doba na zámku byla taková pohádka. Zábavná, romantická, dobrodružná. Byl to bláznivý báječný nápad, to mají všichni rádi. Lidi z celé republiky tam jezdili na prohlídky, na divadelní festival, pomáhali nám na brigádách. Každý den se tam stalo něco unikátního, rádi jsme o tom psali, autenticky, s humorem. Já o té společné době na zámku napsal knížku Nadělení, která vše popisuje.“
Tahle kniha ale končí klasicky happy endem…
„Knížka končí v době, kdy jsme tam byli oba šťastní a vypadalo to, že nás nic nerozdělí. Tak to taky ještě před dvěma lety, kdy knížka vyšla, bylo. Ale život jde dál. Spoustu lidí asi mrzelo, když se v novinách objevilo, že ta pohádka skončila.“
Vy jste se ale médiím na zámku nestranili.
„My jsme s Matějem rádi komunikovali, co nového se na zámku děje, jak pokračují opravy, konaly se tam svatby. Dělali jsme to pro lidi, to nám vracelo největší zadostiučinění, chtěli jsme, aby o tom věděli. Ale nikdo vám přece nemůže říkat, co všechno o sobě máte sdílet. Každý má svoji hranici intimity jinde.“
Na tom se myslím shodneme.
„Spousta čtenářů pod podobné články píše, proč se o tom informuje, že ať už se u nás stalo cokoliv, chleba levnější nebude. Jiní žijí v bludu, že snad všichni herci, zpěváci, sportovci chtějí, aby se o jejich avantýrách psalo. Někteří možná ano, ale my jsme vážně nechtěli ventilovat naše vztahové věci. Přes čtyři měsíce jsme si to drželi sami pro sebe a chtěli si všechno vyřešit za zavřenými dveřmi…“
Za těmi jste podle některých informací načapal inflagranti svého přítele se ženou…
„Já vás zarazím. S Matějem jsme se domluvili, že o tom nebudeme mluvit. Řeknu snad jen to, že není spravedlivé, když se jako viník rozpadu celého vztahu označuje jen jeden. Ostatně jsem to byl já, kdo z toho vztahu odešel. A o Matějovi, ať se stalo a děje cokoliv, nechci a nebudu mluvit ošklivě. Nemám to v povaze. A pak: Vždyť jsme spolu prožili sedm krásných let. Chci si pamatovat jenom to hezké.“
Cítím z vás smutek.
„Je mi líto, že ta láska nezvládla problémy překonat. Matěj je totiž výjimečný muž. Můžete o něm mluvit jako o klukovi, co vyrostl se stříbrnou lžičkou v puse, politikovi s kontroverzními názory, vzteklounovi… Ale já ho znám jinak. Dovolím si tvrdit, že nejlíp ze všech lidí. Znám ho jako člověka, co se dokáže obětovat pro druhého, kdo na sobě neustále pracuje, kdo má své ideály, podle kterých žije, jako člověka s obrovskou disciplínou, jako velmi učenlivého partnera. Vydrželi jsme spolu období bez peněz, ustál moji nemoc, na všechny moje nápady vždycky kývl – ať už to byl pokus o adopci, tak když souhlasil s ubytováním dvaceti lidí z Ukrajiny v našem domově. Matěj má spoustu ctností, je si ho za co vážit, a kdo ho zná zblízka, tak ví, jak je snadné se do něj zamilovat.“
Daniel Krejčík o svém příteli Stropnickém: Strach, že odhalím soukromí! Markéta Reinischová, Elmer Carvalho
O té nevěře to je pravda? Navíc se ženou?
Nebyl to hlavní důvod našeho rozchodu. Odešel jsem, protože jsme se začali rozcházet v politických názorech, v hodnotových otázkách. Každý jsme najednou viděli svět jinak a já už pro některé věci nedokázal najít pochopení. Nebyl jsem vždy v jeho politických aktivitách správně podporující partner, jakého by si zasloužil. Roli sehrálo i to, že když jsme se poznali, on byl o deset let starší známý politik, já začínající herec, kterého nikdo neznal. Pak se to otočilo. Matějovi spousta věcí v politice nevyšla, a já dostával jednu hereckou nabídku za druhou. Když se takhle prohodí role, nikdy to pro vztah není jednoduché, ale my to díky naší lásce zvládali vcelku statečně.“
Je to pro vás definitivně uzavřená etapa?
„Rozhodně už je to pro mě uzavřená kapitola našeho rozhovoru, pojďme k dalšímu tématu.“
Jak přijali fakt, že jste na kluky, vaši rodiče?
„Pro rodiče to bylo překvapení, malé město Sobotka, já kluk jedináček. Potřebovali čas, aby to všechno zpracovali, ale dneska je to úplně v pohodě.“
Jak jste to sebepoznání prožíval?
„Bylo mi 16 let, a když se mi líbili kluci, nevěděl jsem, co se se mnou děje, jestli je se mnou něco špatně, byl jsem hodně zmatený. Před čtrnácti lety ještě nebyla taková otevřenost jako nyní. A v momentě, kdy dítě ve vší své zranitelnosti přijde před svoje rodiče, nepotřebuje slyšet: Hlavně to nikomu neříkej… Dítě potřebuje od svých nejbližších maximální míru porozumění a snahu společně to zvládnout.“
A dostal jste ji?
„Pro všechny to tenkrát bylo těžké, dneska už vím, že moji rodiče jen potřebovali čas, aby všechno pochopili. Oni tomu prostě jenom nerozuměli. Po pár měsících trápení, otázek i pubertálních naschválů z mojí strany jsme to všichni společně zvládli. Dnes mám s oběma svými rodiči krásný vztah a oni jsou na mě pyšní.“
Jak váš táta vycházel s kluky, co jste pak přivedl domů představit?
„Nebylo jich zas tolik, ale když jsem je přivedl třeba na oběd, aby se seznámili, táta je dost často testoval. Řekl, že se třeba zrovna vrátil z patologie… A dobrou chuť! Když můj nápadník neomdlel, většinou mi táta řekl: Tenhle je dobrej, toho se drž!“
S tou patologií narážíte na vaši rodinnou firmu?
„Ano, moji rodiče mají pohřební službu Krejčíkovi v Sobotce a Jičíně, máme takový slogan: Když do země, tak ode mě…“
Zatímco jiní herci chodili odmalička s rodiči třeba na natáčení, vy jste trávil čas v krematoriu?
(usmívá se) „Odmalička jsem s tátou navlíkal nebožtíkům ponožky. Kdyby měl táta pekárnu, tak spolu vozíme rohlíky, takhle jsme vozili nebožtíky. A přišlo mi to úplně normální. Stejně jako úcta a respekt, se kterým se u nás k nebožtíkům, a smrti vůbec přistupuje. Táta už je ze čtvrté generace, co se věnuje pohřebnictví, je to součást naší rodinné DNA. Naši předci už se tomu věnovali na počátku minulého století!“
Takže jste byl odmalička u nebožtíků a pomáhal?
„Teď vidím, že máte z okna krásný výhled na Vinohradský hřbitov! (usmívá se) Ale k otázce. Když jsem byl malý, chodil jsem za mámou do firmy. A kreslil jsem si většinou na zkažené výtisky parte, která chtěl někdo na poslední chvíli změnit.“
Smutné obrázky?
„Ne, naopak. Byly to dětské veselé kresbičky, které jsem maloval pro pozůstalé, kteří k nám chodili sepisovat pohřby. A jak jsem byl v bezprostřední blízkosti lidí, kteří prožívali silnou emoci, jež je pro dítě hodně poutavá, přitažlivá, měl jsem potřebu jim pomoct. A tak jsem pozůstalým rozdával obrázky…“
Hrál jste si jako dítě na pohřebáka?
„Co si pamatuju, tak ne. Ale když jsem si sám hrál, pod vlivem emocí, o kterých jsem teď mluvil, jsem si před zrcadlem hrál na to, že mi někdo umřel. A pozoroval se, jak na mě ta emoce vypadá, jak ji hraju.“
Odtud pramení, že jste se nestal pohřebákem?
„Úplně na začátku moje kamarádka chodila do dramaťáku, já chtěl chodit s ní, tak mě tam rodiče v šesti letech dali. A zamiloval jsem se do toho.“
Co na to říkali rodiče?
„Táta říkal: Tak to zkus, když budeš špatný herec, můžeš mluvit na pohřbech. Hlavně se nauč plakat na povel, můžeš když tak dělat plačku… Anebo můžeš na funusech zpívat.“
Původně jste chtěl být lékařem?
„Ano, to mě opravdu lákalo. Když jsem to oznámil tátovi, řekl: Opovaž se! Kvůli doktorům máš malý kapesný! Ti nám kazí kšeft! To říkal vždycky, když viděl projíždět záchranku. U nás doma je i černý humor černější, než bývá zvykem.“
Stal jste se úspěšným hercem. Projevuje se v nabídce rolí, že jste gay?
„Gaye Huga hraju v seriálu Vytoč mého agenta, který jde nyní na Primě, a i hodně mých dalších rolí v divadle, v seriálech i ve filmu jsou gayové či lidi z LGBT+ komunity, ale mně to vůbec nevadí. Ba naopak. Těm postavám možná víc rozumím, taky se jich víc zajímavých všeobecně do filmů a seriálů píše. A často to jsou přenádherné role! Moje nejoblíbenější je představení Dánská dívka v Divadle na Fidlovačce.“
Proč právě toto?
„Představení je podle filmu o dánském malíři, který si jako první na světě na počátku minulého století prošel operativní změnou pohlaví a stal se ženou. Je to dojemný, emocemi nabitý krásný příběh. Já hraju tu dánskou dívku. Stejně silné téma má i představení Vlaštovka ve Studiu Dva, kde hrajeme jen ve dvou, já a Jitka Čvančarová.“
Hrajete někde i heterosexuála?
„V Absolventovi v Divadle na Fidlovačce hraju mladého kluka, který se zamiluje do padesátiletý ženy. Tu hraje Jitka Schneiderová, a kdo by se do ní nezamiloval! Ve filmu Absolvent hrál moji roli mladičký Dustin Hoffman, je to krásná role. A dost mě to baví, vždyť jsme herci a ti přece chtějí hrát to, co nejsou. Bejt lamač dívčích srdcí je ohromná sranda.“
Kdy jste natáčel poprvé, vzpomínáte si?
„Bylo mi 18 let a hrál jsem vedlejší roli v německé minisérii Pod jedním nebem, režírované Oliverem Hirschbiegelem. Byl to příběh skupiny lidí, která se podkopávala pod berlínskou zdí z Východního Německa na Západ. Točilo se v Praze, kde se dělal i casting. Vůbec jsem neuměl německy, ale asi jsem se jim hodil vizáží, tak mi řekli, že němčinu nějak dopiluju. A mimochodem, hlavní roli ztvárnila švédská herečka Sofia Helinová, jedna z hlavních postav kultovního a mého oblíbeného seriálu Most!“
Teď jste v rozletu, excelujete jako Hugo v seriálu Vytoč mého agenta...
„Ta role se mi moc líbí, už jsem ji znal z originální francouzské předlohy, a když jsem šel na casting, věděl jsem, že o jinou roli bych ani nestál, protože mi přišla nejzábavnější ze všech. V tandemu s Kryštofem Hádkem a Marthou Issovou mě to strašně bavilo.“
Hugo vám asi dost pomohl v kariéře?
„To teda! Otevřel mi úplně nový svět. Hodně točit jsem začal až dva roky před třicítkou. Předtím jsem skoro denně hrál divadlo, dělal hodně dabing, rozhlas, audioknížky. Musel jsem si na kameru počkat, nepředbíhal jsem, stál jsem poctivě ve frontě, a najednou přišlo Vytoč mého agenta. A po něm spousta dalších projektů, co dokončuju teď. Objevil jsem po deseti letech v divadle nový skvělý svět.“
Hugo dost jede na sociálních sítích, jak jsem si všiml.
„To je fakt, z toho máme velkou radost, na instagramu a na TikToku Primy se scény s Hugem z Vytoč mého agenta staly hodně populární, lidi se u toho smějou a kradou si do svých životů hlášky, který Hugo v seriálu pronáší. Jsem rád, že jsem si mohl zahrát postavu, co si diváci takhle zamilovali.“
Jaká role by vás nejvíc potěšila?
„Hugo byla moje první komediální role, co jsem točil, a děsně mě to bavilo. Takže bych chtěl asi roli v nějakém komediálním seriálu, třeba bych hrál špatného doktora, co je ve skutečnosti pohřebák! Nebo aspoň patologa. Ale mým největším přáním je princ v pohádce. Toho bych si mohl zahrát ve třiceti, vážně už tak pět minut před dvanáctou. Nevím sice, co by třeba diváci ve vánoční pohádce říkali gayovi v roli prince, ale mohl bych hrát třeba prince, kterého žádná princezna nechce a zůstane na ocet… To by mohli zvládnout všichni, ne?“
Byl bych dobrý táta!
„Točil jsem teď v kojeneckém ústavu nový seriál Děcko pro ČT. Byla tam spousta sestřiček, které se o děti krásně staraly. Ale opuštěných dětí je tolik, že přes největší péči v ústavech nemohou dostat takovou, jakou jim mohou dát dva milující lidi v rodině, stejnopohlavní páry z toho nevyjímaje. Proč jim upírat šanci na lepší život? Myslím si, že bych byl docela dobrý táta,“ říká herec.
Daniel Krejčík
● Narodil se v Mladé Boleslavi, vyrůstal v Sobotce. Absolvoval jičínské Lepařovo gymnázium.
● Má na svém kontě už řadu velkých divadelních rolí, např. v pražských divadlech Na Fidlovačce (Dánská dívka, Absolvent), ve Studiu Dva (Vlaštovka) nebo v Činoherním klubu (Všechny báječné věci).
● Za své role byl v minulosti nominován na Cenu Thálie, Cenu divadelní kritiky a Cenu Františka Filipovského za dabing. Řadu let se věnuje dabingu, hrál také např. v Rozkoši a Baladě o pilotovi. Šanci dostává i v seriálech.
● Jeho kniha Nadělení o životě s Matějem Stropnickým se stala bestsellerem.
