22°C
Při natáčení hudební pohádky se tehdy 25letý Vašek cítil jako hollywoodská hvězda. „Přelétávali jsme ty na naše poměry dost velké vzdálenosti přes celou republiku prostřednictvím aerotaxi. To se mi na celém natáčení líbilo asi nejvíc,“ popisuje. Kvůli jednomu jedinému záběru urazil vzduchem 420 km! „Na větvi jsem seděl na Slovensku u zámku v Bojnicích a do vody spadl už zase doma v Česku na Blatné!“ směje se Neckář.
Osudná mrtvice
Václav se skupinou Bacily pokračoval v pěvecké kariéře, ovšem v roce 2002 ho postihla náhlá mozková příhoda. „Bylo to složité. Vůbec jsem nemohl mluvit, nedal jsem dohromady celou větu,“ vzpomíná. „Netušil jsem, jestli budu moci ještě dále zpívat,“ připustil. Díky silné podpoře od blízkých a skvělé lékařské péči se mu podařilo udělat ohromný pokrok a mohl se vrátit na pódium.
Jeho hnacím motorem při rehabilitaci byla především vášeň pro hudbu a touha dál těšit fanoušky. „Chtěl jsem trochu ještě zpívat a mluvit z jeviště. Sedmdesát let jsem na jevišti, takže mám stále chuť zpívat pro lidi a dělat něco dobrého v životě,“ vysvětluje zpěvák, který při zpívání pro jistotu využívá čtecí zařízení.
Zpátky na vrcholu
S podporou bratra Jana (74) začal opět zpívat, a v roce 2011 se dokonce vrátil na vrchol, když nazpíval dnes již téměř zlidovělou Půlnoční. Ta se stala ústřední písní filmu Alois Nebel. „Snažíme se i teď, po dvaceti letech po příhodě dávat lidem radost,“ říká Vašek. A publikum ho pořád miluje, o čem jsme se mohli přesvědčit i na letošním galavečeru Český slavík, kdy byl uveden do Síně slávy.
Na své 80. narozeniny Neckář skvěle odzpíval v jeden den dva naprosto vyprodané koncerty a v koncertování se nezastavil ani do konce roku. Nelze se proto divit, že si naordinovali až do dubna s Bacily pauzu.
Bleskový start
Vašek Neckář hrál ve 14 filmech a hned na začátku filmové kariéry zaznamenal bleskový úspěch. První snímek – Ostře sledované vlaky (1966) podle knihy Bohumila Hrabala (†82) – dostal dokonce Oscara! Zaskvěl se i v roli politického vězně ve snímku Skřivánci na niti (1969). Oba filmy režíroval Jiří Menzel (†82).
Cenzorské nůžky
Premiéra Šíleně smutné princezny byla v červnu 1968 a do kin přilákala tři miliony diváků! Během normalizace se ale dostali ke slovu cenzoři a vystřihli řadu scén s politickými hláškami. Odstranili například scénu, kde se říká: „Vykládat vtipy o králi se může, ale nesmí se jim nikdo smát!“ nebo „Každá živnost má své povinnosti. Co by si národ pomyslel, kdyby už ani vládce se neusmíval vstříc radostné budoucnosti?“ Zmizel také dnes už znovu slavný duet rádců o tom, jak se kují pikle. Film byl po cenzorském zásahu skoro o půl hodiny kratší a vše se vrátilo zpátky až po roce 1989.
Róba pro Kemra
Princezniny černé smuteční šaty si oblékl pro oklamání prince rádce Iks v podání Josefa Kemra (†72). Přesnou kopii ženských šatů mu na tělo ušily švadleny z filmových ateliérů. Dodnes jsou raritou fundusu barrandovského studia.
Sedmnáctiletý génius
Z titulků bylo za komunistů vyškrtnuto jméno skladatele Jana Hammera ml. (75), který emigroval. Hudbu a písničky pro film složil ve svých 17 letech a ze všech se staly hity. Syn jazzové zpěvačky Vlasty Průchové (†79) po vpádu vojsk v roce 1968 odjel do USA. Je mimo jiné autorem hudby k seriálu Miami Vice a držitelem dvou Cen Grammy.
Syn pomáhá tátovi
V roce 1974 se Vašek oženil s baletkou Divadla J. K. Tyla Jarkou Žlábkovou (†76), která pak učila tanec i na konzervatoři. V roce 2015 podlehla dlouhé nemoci. Jejich syn Václav Neckář ml. (49) je uznávaným zvukařem a spolupracuje i se svým tátou. „Vašík mi třeba v roce 2005 pomohl jako zvukař natočit desku, hlídal mě, abych nezaměnil vokály. Mně to třeba zní jako á, a on to slyší jako ó,“ vzpomínal Neckář v rozhovoru pro magazín Instinkt.
Koncert k 80. narozeninám: Neckář šokoval, v jaké je formě!. Blesk TV
