18°C
Petře, jak dlouho knížka vznikala?
„Zhruba rok, ale nepracoval jsem na ní v kuse. Když mě oslovili, abych ji napsal, dlouho mi trvalo najít ten správný tón.“
Jak to myslíte?
„Nepsal jsem o nikom cizím, ale o tátovi. Tím pádem jsem musel přijít na to, jestli mu budu říkat »táta«, nebo »Karel«. Jsem filmař, ne spisovatel. Až když jsem vypravěčský hlas našel, začal jsem psát.“
Jak jste to vyřešil?
„Nakonec je toKarel, abych si navodil odstup a mohl se na něj podívat z trošku větší vzdálenosti.“
Z čeho jste vycházel?
„Hodně jsem čerpal z rozhovorů, které jsem dělal pro dokument, protože tam se všechno nevešlo. Měl jsem k dispozici tátovy zápisky, deníky a skrz ně jsem si postupně mohl složit mozaiku, jak vypadal jeho denní život.“
Felix Slováček o Karlu Svobodovi: Vždycky jsme se těšili, až přinese novou pecku Matyáš Janíček, Lukáš Červený
Co nového jste při psaní objevil?
„Věděl jsem třeba, že táta pracoval v dolech, ale potom jsem přišel na to, že také jezdil v zemědělském družstvu s traktorem. Důvodem bylo, aby si narovnal špatný kádrový profil.“
A na co dalšího jste přišel?
„Když jsem mapoval jeho život, uvědomil jsem si, že psal v devadesáti procentech veselou muziku. Věci vzletné, plné energie. Pak ale v roce 1993, to mi bylo třináct, zemřela maminka a s její ztrátou přišla ohromná bolest. I když táta dokázal mít image tvrďáka, tak jím samozřejmě nebyl. Cítil obrovský smutek. A to všechno promítl do muzikálu Dracula.“
Svůj osobní příběh?
„Vypsal tam svoje pocity, proto byl muzikál tak úspěšný. Dokonce si myslím, že se tvůrci možná nevědomě inspirovali jeho příběhem. Dracula ztratí družku, prožívá smutek, na stěně mu visí její obraz. A my doma v obýváku měli podobný obraz mojí mámy.“
Jak na něj dnes vzpomínáte?
„Táta byl takový žhavý uhlík. Vždycky žhnul vášní pro to, co dělal, hudbě dedikoval svůj život. Když tvořil, potřeboval k tomu klid, ale mě nechával sedět, dívat se a poslouchat.“
Ptal se pak na váš názor?
„To bylo privilegium určené hlavně mámě. Seděl jsem u něj ve studiu, když něco připravoval, pak došel pro mámu, posadil si ji a zahrál jí nový šlágr. Ale nestalo se, že by mu něco neschválila.“
Milan Drobný na křtu knihy o Karlu Svobodovi: Nepsal jen pro Gotta! Matyáš Janíček, Lukáš Červený
Vás nelákalo zkusit komponovat?
„Ne. Nástrojům jsem se nevěnoval, ani to po mně táta nevyžadoval, takže to šlo úplně mimo mě. Jsem člověk zaměřený na obraz a na slovo, proto filmař a teď trochu i autor. Ale jinak jsem výborný zpěvák! Zpívám v autě a ve sprše, tam jsou moje hlavní koncertní pódia.“
Táta ale zpíval rád, že?
„To ano, třeba předzpíval všechny mužské party z Draculy a ta demo nahrávka dodnes existuje! Táta mi tehdy dal kazetu, abych si ji poslechl, a já ji pak založil do knihovny. A tam slyšíte, jak imituje Jirku Korna, když zpívá šaška, protože už s ním do role počítal. Nebo Michaela Kocába, protože Draculu měl původně hrát on.“
Jakou tátovu písničku máte nejradši?
„Mám strašně rád Lady Carneval, to je takový vodotrysk radosti! Nebo píseň Lásko má, já stůňu, to je srdcovka, kterou mám spojenou s mou maminkou, hráli ji i na jejím pohřbu.“
Náhlý odchod
Zpráva o tátově sebevraždě zastihla Petra 28. 1. 2007 na filmovém festivalu v nizozemském Rotterdamu. „Když mi tam před pár dny volal, strašně se mi omlouval. Tehdy jsem nevěděl, o čem mluví, až později jsem pochopil, že si vše naplánoval dopředu. Že se tak se mnou loučil. »Tak ahoj, hodně štěstí, synku, a promiň«,“ vzpomíná na poslední slova.
Večírek s Gottem
U slavného táty byli častými hosty kolegové ze showbyznysu, třeba Karel Gott. „Pamatuju si na jeden vánoční večírek, kde si Gott obul lyžáky a běhal v nich v našem obýváku,“ vzpomíná Petr. „To byl dárek pro někoho od nás z rodiny, asi mojí sestry. Rodiče moc nesportovali. My Svobodové jsme byli spíš lázeňští šviháci, ne úplní sportovci.“
