Bývalou členku dívčího pěveckého tria Black Milk dlouho trápila záda. A to tolik, že nakonec musela pod kudlu!
„Po covidu jsem měla výpadek. Jsem po operaci a pomalu se vracím, těším se na nové koncerty. Záda už mě nebolí,“ svěřila Blesku Zeťová, ale více své zdravotní problémy nespecifikovala.
Na sobě měla volnou mikinu a zimní dlouhou vestu, takže to vypadalo, jako když něco skrývá. Když ale zazpívala, běžel všem mráz po zádech. Helena zpívala jako o život, i když je prý velká trémistka. „Když někde hostuju, mám větší trému a strach, než kdybych měla vlastní koncert,“ přiznala Zeťová po vystoupení.
Mezi gratulanty byl i Ondřej Vetchý (61), který dorazil s půlhodinovým zpožděním. „Měl jsem výuku,“ omlouval se. Na pódiu se dlouho neohřál, jeho gratulace netrvala déle než minutu. „Nemá výkyvy chování a vždy jsem se na něj mohl spolehnout,“ řekl Vetchý o oslavenci Semelkovi.
Vzpomínky a vztek na Gotta
Večer byl plný nejen muziky, ale také vzpomínek. „Jsem hudebník, který nechtěl mít nikdy klapky na očích a nikdy nepřistoupil na nějaké trendy, kdy mi radili, co mám zpívat a co ne,“ prozradil Lešek v rozhovoru s diskžokejem Milošem Skalkou (76). „Kdyby ses nedržel celý život svého, tak jsi mnohem slavnější!“ kontroval kytarista Josef Kůstka (76) ze skupiny Bacily a rukou přitom naznačoval Leškovu životní křivku vedoucí nahoru a dolů.
V roce 1979 vyhrál tehdy třiatřicetiletý Lešek Bratislavskou lyru s písní Šaty z šátků. Radost z toho ale velkou neměl. Původně ji totiž psal pro Karla Gotta (†80) a těšil se, že si pak za vysoký honorář koupí drahé a nedostupné elektrické varhany. „Přišel za mnou Karel a požádal mě, abych mu napsal píseň. Když jsem mu ji předložil, byl z ní nadšený, ale když ji pak zpíval, měl pocit, že z mých úst vyzní více upřímně. Tak jsem si ji nakonec nazpíval sám a... Místo peněz dostal Bratislavskou lyru!“ prozradil Semelka, čím ho naštval Gott.
