18°C
Za umírajícím dědou pospíchala Kristýna Leichtová vlakem přes celou republiku. Bohužel ale přijela pozdě. „To, kvůli čemu jsem tak uháněla přes celou republiku, už nestihnu,“ svěřila se herečka a ukázala svou uplakanou tvář. Jediné, co ji v tu chvíli těšilo, bylo, že už se dědeček v nebi setkal s její babičkou. „Už jste spolu a to je moc dobře,“ říkala si.
Své prarodiče by chtěla mít stále nablízku i po jejich smrti. Proto dostala nápad. Na okně svého bytu si vyrobila jakési pietní místo. „Domeček pro mrtvé. To v Ostravě prostě máme. Protože jsme daleko, daleko, daleko od studených hřbitovů, kde naši předci leží. Protože naši zemřelí žijí v našich srdcích a v příbězích, které vypravíme sobě i holčičkám. Protože tady u toho domečku můžeme plakat, rozmlouvat s nimi bez ostychu, protože tady, stejně jako na té ‚druhé‘ straně, jsou všichni spolu a sem se krásně vejdou. Anebo je to všechno jinak a my prostě jenom něčemu věříme. Něčemu, o čem nikoho nechceme přesvědčovat. Je to naše víra…“ vysvětlila Leichtová domácí „hřbitov“.
Do domečku umístila fotografie svých blízkých, krabičky možná plné vzpomínek, svíčku, kameny a několik květin a sukulentů. Společně se zesnulými prarodiči takto může oslavit svátek zemřelých, tedy Dušičky.
Kristýna Leichtová na MFF KV: Jsem tu bez dětí a stýská se mi! Markéta Reinischová
