18°C
O Schmitzerovi, jehož diváci znají zejména jako sládka Francina z Postřižin či mladého studenta Kroupu z Marečku, podejte mi pero!, se vědělo, že byl ve vězení za přejetí chodce v opilosti. Až nyní ale vychází najevo, že v opilosti řídil a boural hned dvakrát! Blesk dokonce získal z druhé, dodnes utajené bouračky fotografie a veškerou dokumentaci.
Náraz na sloup
K nehodě došlo v noci ze 16. na 17. srpna 1980, tedy čtyři roky poté, co opilý Schmitzer usmrtil svým vozem chodce a odseděl si za to půldruhého roku. „V silně podnapilém stavu řídil osobní auto zn. Fiat 127, přičemž kolem 4.15 hod. na silnici v obci Horní Jirčany v důsledku podnapilosti a nepřiměřeně rychlé jízdy při projíždění levotočivé zatáčky řízení vozidla nezvládl, vjel do silničního příkopu, odkud se vozidlo odrazilo a došlo k nárazu na sloup veřejného osvětlení,“ píše se v rozsudku, do něhož měl Blesk možnost nahlédnout.
Zatímco řidič vyvázl bez zranění, jeho spolujezdec Jaromír M. (†23) byl poté, co i se svou manželkou vyletěli z vraku ven, smrtelně zraněn. „Příčinou smrti byly trhliny a pohmoždění plic při mnohočetných zlomeninách žeber. Smrt se nedala ani vhodnou ani včasnou lékařskou pomocí odvrátit,“ stojí v pitevním protokolu znalce MUDr. Přemysla Klíra. Jaromírova žena Radana utrpěla vykloubení pravého lokte, tržnou ránu na čele, četné oděrky a lehký otřes mozku. Čtvrtý člen posádky Milan B. byl zraněn jen lehce.
Chlast a rychlost
Všichni čtyři jeli ze svatby svých známých v Peceradech. Nejprve popíjeli v tamější restauraci, pak v bytě rodičů Milana B. „Obžalovaného jsem viděla pít vodku nebo myslivce ještě v restauraci, v bytě mu pan B. nabídl pivo a becherovku. V té době nestál pan Schmitzer příliš pevně na nohou,“ je ve spisech citována svědkyně Radana. „V průběhu jízdy pil obžalovaný Schmitzer becherovku z lahve,“ vypověděla dále.
Přes taneční zábavu v Benešově se nakonec skupina nad ránem vydala směrem do Prahy. Tam už ale nedojeli... „Při jízdě jsem se bála, pan Schmitzer jel příliš rychle.“ Napomínala jej, na což prý nedbal...
Abych neurazil...
Schmitzer pití tvrdého alkoholu doznal, trval však na tom, že se jím – i s ohledem na svou vynikající fyzičku – necítil ovlivněn. „Na svoji obhajobu uvedl, že přísahá na to, že alkohol pil jen proto, aby neurazil ostatní, ať svatebčany, tak i místní občany,“ stálo v jeho odvolání proti původnímu rozsudku.
2,5 roku natvrdo
Rozsudek byl vynesen v lednu 1980 a zněl na 2,5 roku nepodmíněně. „Trest nelze uložiti jinak než jako trest nepodmíněný, čemuž také odpovídá vysoký stupeň společenské nebezpečnosti,“ stojí v odůvodnění. A za mřížemi, i když jen na 4 měsíce, skončil i kumpán Milan B. za to, že Schmitzerovi před jízdou i během ní podával alkohol.
Hájil ho Friml
Schmitzera v případu obhajoval JUDr. Karel Friml, jenž byl po roce 2010 advokátem rodiny zemřelého motocyklisty Jindřicha Rotrekla (†63), jenž zemřel po nehodě s vozem zpěvačky Dary Rolins.
Naměřili mu přes 2 promile
Znalec z oboru toxikologie potvrdil, že Schmitzer měl v době jízdy a nehody v krvi 2,06 až 2,21 promile alkoholu, což podle něj odpovídalo vypití asi půl litru 40procentního alkoholu. U soudu se ke svému jednání v plném rozsahu doznal, avšak hájil se tím, že by se naboural i střízlivý, protože na vozidle byla technická závada. „Krátce před nehodou při průjezdu mírného stoupání se mi přilepil plyn k podlaze a určitou chvíli trvalo, než se mi podařilo plyn uvolnit. V té době jsem byl již v blízkosti zatáčky, kterou jsem projížděl pod plným plynem a řezal ji,“ vypověděl do protokolu. Dále uvedl, že měl před havárií dojem, že proti němu jede jiné vozidlo, a snažil se mu vyhnout... Znalec z oboru motorových vozidel ovšem možnost vzniku závady na karburátoru, stejně jako na ovládacím mechanismu vyloučil.
Podmínečné propuštění a žádost o vrácení řidičáku
Podruhé do výkonu trestu herec nastoupil 1. července 1981 poté, co krajský soud v dubnu zamítl jeho odvolání. O 15 měsíců později mu pak byl zbytek trestu podmínečně prominut se zkušební lhůtou tří let, dveře žacléřské věznice (poprvé seděl ve Vinařicích) opustil 27. října 1982.
V červnu 1985 si pak podal žádost o navrácení řidičského oprávnění, které mu bylo odebráno původně na dobu 5 let. Odůvodnil ji tím, že trvalé bydliště má v Praze a je členem Činoherního studia v Ústí nad Labem, takže trvale dojíždí.
Poprvé zabil už v roce 1976
První smrtelné nehody pod vlivem alkoholu se Jiří Schmitzer dopustil už v roce 1976, když se svým otcem natáčel film Marečku, podejte mi pero!. Tehdy v noci opustil divadelní klub v Ústí, sedl za volant a boural. Nebyla to sice jeho vina, ale protože měl v krvi alkohol, byl odsouzen ke třem rokům vězení za usmrcení z nedbalosti. Za dobré chování byl propuštěn po roce a půl.
Dvakrát amnestovaný
Kdekoho při studování dokumentů k druhé Schmitzerově bouračce napadne – jak to, že se jedinkrát ve spisech neobjeví fakt, že má jednu tragickou bouračku už za sebou? Proč mu to nepřipsali na vrub jako přitěžující okolnost? Dokonce je založen výpis z rejstříku trestů, kde soud 27. 8. 1980 vyšetřujícím policistům potvrzuje, že Jiří Schmitzer nemá záznam v rejstříku trestů! Vysvětlením může být jedině všeobecná amnestie, kterou vyhlásil prezident Gustáv Husák (†79) v květnu 1980 u příležitosti 35. výročí osvobození. Prominuty byly mj. tresty odnětí svobody nebo jejich zbytky, pokud byly uloženy za nedbalostní trestný čin ve výměře nepřevyšující 3 roky, což byl i Schmitzerův případ. Shodou okolností jen tři měsíce po vyhlášení amnestie herec opět sedl v opilosti za volant a boural s následkem smrti...
V květnu 1985 pak byl podle dostupných dokumentů herec amnestován podruhé.
Jaký otec, takový syn?
Je to až zvláštní shoda náhod, že se ještě před Schmitzerem v úplně stejné šlamastyce ocitl jeho slavnější otec Jiří Sovák (†79). V roce 1971 čelil totiž policejnímu obvinění, že v opilosti srazil svým saabem poblíž restaurace Nad kaplí v Mníšku pod Brdy chodce Vojtěcha S., který na následky zranění zemřel! Na rozdíl od syna na něho ale byla podána žaloba jen pro opilství, policie neměla o zavinění nehody žádný přímý důkaz, jen podpůrné (alkohol před jízdou, směr a trasa jízdy, typ a barva vozu, jeho drobné poškození).
Sovák se později se synem doživotně rozkmotřil, nemluvil s ním, a dokonce jej vydědil. Vždy to bylo dáváno do souvislosti se synovou první tragickou nehodou, kterou mu měl vyčítat slovy: „Že jsi porazil člověka, to se bohužel stává, ale žes byl ožralej jak dobytek, to se nepromíjí!“ Možné je tedy i to, že jej nadobro odvrhl kvůli tomu, že stejný hřích s odstupem pár let zopakoval znovu! „Šlo o lidské, hluboce lidské odcizení. Schmitzer udělal několik věcí, které se Sováka natolik dotkly, že s ním přestal úplně komunikovat,“ řekla v roce 2009 vdova po Sovákovi a Schmitzerova nevlastní matka Anna Sováková (†82).
Jiří Schmitzer: Do Chalupářů si ho dohodil táta Sovák! Petr Macek, Petr Soukup
