8°C
Když před lety jela čtenářka Blesku Eva Tichá tramvají, objevila mezi sedadly tašku a v ní notýsek a cestovní doklad na jméno Pavel Pecháček. Oznámila nález řidiči tramvaje a pak pohotově vybrala jedno z čísel v notesu a zavolala na ně.
Na oplátku
„Řekla jsem, oč jde, a dotyčný mi hned dal číslo na pana Pecháčka. Napsala jsem mu, že mám jeho tašku. Rychle se mi ozval zpátky,“ líčí neobvyklou situaci Tichá. Pecháček měl tehdy obrovskou radost, že dostal pas zpátky. Měl už koupené letenky a chtěl za pár dní odletět do Spojených států za rodinou. Bez cestovního dokladu by to nešlo.
„Přinesl mi jako poděkování kytici a pozval mě do Svobodné Evropy. Všechno mi ukázal, poznala jsem i redaktory a jejich práci. Byl to pro mne zážitek,“ přiznává paní Eva.
Milé setkání
Sama moc dobře ví, že americký pas je nutné chránit jako oko v hlavě, protože by ho někdo mohl zneužít. Navíc vystavení duplikátu vyžaduje čas pro různá ověřování. „Můj syn Bruce je Čechoameričan a také má americké doklady,“ objasňuje Tichá.
Dnes má paní Eva sice nabitý program, ale chce se zastavit v chrámu svatého Víta, kde se dopoledne rodina, kolegové a přátelé s Pavlem Pecháčkem, který zemřel za oceánem 16. ledna, loučí. „Moc ráda na pana Pecháčka vzpomínám, bylo to milé setkání,“ dodává.
Pecháček měl sice celou rodinu v Americe, ale přál si mít pohřeb v Česku a být pohřben na hřbitově na Proseku.
Pohřeb Vladimíra Stehlíka Blesk TV
