Smrt těch nejbližších provází Vendulu Pizingerovou celým jejím životem. Po odchodu své milované dcerky Klárky prožívala nepopsatelnou bolest. „Říkala jsem si, co budu dělat. Jestli skončím se životem, koupím si flašku, nebo jestli si vezmu prášky. Bylo to strašný, ale pak jsem si řekla: Vždyť já mám svoji mámu..,které mimochodem také zemřelo dítě, které jsem nepoznala,“ prozradila Pizingerová v pořadu Super.cz Po pravdě.
Jenže problém byl v tom, že Vendula nevěděla, jak má se svou maminkou o tom mluvit. „Já jsem věděla, že jsem měla bratra, který umřel. Ale teprve nedávno jsem se od příbuzných dozvěděla, jak to všechno bylo, až teď, když už máma nežije. My jsme s mámou nebyly schopny o tom mluvit, což si myslím, že byla obrovská škoda, že jsme nepřekročily citovou hranici toho, že bychom se obě dvě rozbrečely, byť jsme obě dvě silné ženy. To je mi líto, protože nás to mohlo vyléčit obě dvě,“ přiznala Pizingerová.
Aby se ona sama ze smrti dcerky úplně nesložila, už během Klárčiny léčby začala v hlavě chystat plán na založení nadace Kapka naděje. „Veškeré dokumenty jsem již měla připravené a k založení došlo dva nebo tři dny po její smrti. Práce mi pomohla přijít na jiné myšlenky,“ svěřila se Vendula. Pustila se do toho naplno a zdolala i bariéru, kdy se díky své práci musela vracet do Nemocnice Motol, tedy na místo, kde jí dcera zemřela na leukémii.
