8°C
Někteří sourozenci se perou, jiní jsou zase spojenci proti rodičům. Jak tomu bylo u vás?
„My se praly! Pamatuji se, jak jsem se ji snažila přeprat, což se mi ale dařilo jen do jisté chvíle. Praly jsme se v ložnici rodičů, kde měla maminka garderobu, já ležela na Hance, ale najednou jsem se zahlédla v zrcadle, zakoukala se, protože jsem se sama sobě líbila, Hanka mé nepozornosti využila a přeprala mě. Dokonce mě kousla! Když už si nevěděla rady, hryzla mě.“
Kvůli čemu jste se praly?
„Třeba jsme se hádaly, kterou z nás má radši náš pes, nebo která pochová panenku. Hodně jsme spolu lumpačily. Měly jsme želvu, na které jsme dělaly nějaké pokusy a podobně. V rohu zahrady jsme měly takový kout, do kterého nebylo vidět, ale to jsme si jenom myslely. Maminka nás bedlivě sledovala a měla o všem přehled.“
Které vlastnosti jste zdědily po rodičích?
„Hanka je diplomat, a to byla maminka. A technické myšlení a logiku má zase po tatínkovi. Dodnes má úžasné matematické myšlení, i když se věnuje úplně jiným oborům.“
A co péče o domácnost?
„Je úžasná hospodyňka. V mládí k tomu sice moc vztah neměla, ale dnes když uvaří svíčkovou, má stejnou chuť jako ta slavná maminčina. Maminka také uměla šít, a i to má Hanka po ní.“
Povídaly jste si jako děti o svých snech?
„Hanka chtěla vždycky k cirkusu. Byla velice pohyblivá a moc dobrá. Záviděla jsem jí to. Jednou jsme spolu dělaly žábu, obě jsme byly hubeňoučké, ale Hanka se dokázala tak prohnout a ohnout, že nebylo poznat, kde má klouby!“
Kdy vás poprvé napadlo, že by se Hanka mohla živit zpěvem? Projevila před vámi takové přání?
„Myslím, že nikdy jsme si to neřekly. Ale mám v hlavě jednu situaci – jezdili jsme s rodiči na prázdniny do Beskyd, kde jsme si pronajímali pokojíček bez elektřiny v chaloupce ve stráni. Část střechy se proto dotýkala země a nahoru vedl dlouhatánský žebřík. Vždycky jsme si na něj vylezly a zpívaly lidovky. Moc ráda na to vzpomínám. Možná tam v našich hlavách probleskla nějaká taková myšlenka. Hanka byla cílevědomá a vždycky věděla, co chce. Navíc neměla moc trému.“
Zato měla problémy se sykavkami.
„Ano, ale my jsme šišlaly a mrckovaly obě! Podle mě to bylo tím, jak jsme pořád doma šišlaly a žvatlaly na ta naše zvířátka. Kromě želvy, psa a koček jsme měli i králíky, nutrie...“
Bavily jste se v pubertě o svých láskách?
„Jistě. Bylo to moc pěkné. Měla jsem pocit, že jako starší sestra toho o těchto věcech budu vědět víc, ale myslím, že to nakonec tak nebylo. Přesnější být nemohu, Hanka je v těchto věcech uzavřená, příliš se nesvěřuje, spíš jen tak naznačuje.“
Stýskalo se vám po ní, když odešla z Ostravy?
„Strašně. Ale viděla jsem, jaký má úspěch, takže jsem jí to přála. Těšilo mě to.“
Hanka v Brně nastoupila na JAMU, začala žít rychlejším životem, který ale nakrátko zpomalila turbekulóza, která odstartovala její celoživotní problémy s krvinkami.
„Tenkrát jsem chodila na Vysokou pedagogickou školu v Ostravě a Hanka byla v sanatoriu v Opavě. Jezdili jsme za ní ale každý víkend. Nudila se tam, tak se naučila háčkovat. Uháčkovala mi tam šaty, moc pěkné, které jsem pak dlouho nosila. Jinak to nebylo veselé období, samozřejmě jsme se o Hanku báli. Sama Hanka si ale ani na nic nestěžovala, byla taková trpitelka.“
Jak to nesli vaši?
„Těžce.“
Je na Hanku jako na sestru spoleh?
„Stoprocentně. Když může, pomůže. Kdysi jsem dostala akutní zánět slepého střeva, to jsem ale ještě nevěděla, o co se jedná. Prostě jsem měla teplotu, syn mě musel přivézt z práce, ale do nemocnice jsem nechtěla, myslela jsem, že mi bude stačit chvíle klidu. Pak zatelefonovala Hanka, která byla někde na letišti a měla kamsi letět, já jí řekla, že mi není dobře, popsala jsem jí svoje problémy, a za půl hodiny pro mě přijel syn, že na nás Hanka čeká v nemocnici. Slyšela, jak mluvím z cesty, všechno zrušila, letenka propadla a Hanka se o mě postarala.“
Vědělo vaše okolí, třeba kolegové v zaměstnání, že jste sestrou Hany Zagorové, a využívali toho?
„Nikdy jsem o Hance v práci nemluvila, ale samozřejmě se to dozvěděli. Abych byla upřímná, nebylo to dobré, převládala spíš závist. Třeba když se rozdávaly prémie, mně bylo řečeno, že je nepotřebuji, když mám za sestru Hanu Zagorovou.“
Celý rozhovor a mnoho dalších zajímavostí o Hance najdete v knize Naprosto nezbytná Hana Zagorová, která je k dostání u všech dobrých knihkupců nebo na webu ikiosek.cz
Video: Štíbrová se pustila do Myslivcové! A jak Margita rozvedl Harapese s Hankou
Štíbrová se pustila do Myslivcové! A jak Margita rozvedl Harapese s Hankou Bára Horáková, Lukáš Červený
