Jak jste se v Čertím brku ocitla?
Natáčela jsem s režisérem Markem Najbrtem seriál Svět pod hlavou a na konci natáčení mi naznačil, že připravuje pohádku a že v hlavní ženské roli by rád viděl mě. Pak jsem absolvovala kamerové zkoušky, kvůli tomu, aby se vyzkoušelo, jak budeme před kamerou fungovat s Janem Cinou, který hrál čerta Bonifáce. Když se zjistilo, že spolu vypadáme dobře, teprve pak řekl Marek definitivní ano, že to budu hrát.
A vy? Bez rozmýšlení jste řekla ano?
Věděla jsem, že spolupráce s Markem je skvělá, a zaujalo mě to. Scénář jsem si přečetla ještě předtím, než jsem se vydala na ty kamerové zkoušky, tak jsem věděla, do čeho jdu.
Byla to vaše první pohádka?
Druhá, jednu jsem natočila na Slovensku, jmenovala se Láska na vlásku a vysílala se i tady, ale předabovali mě.
V Čertím brku už mluvíte česky?
Ano, ale… Existuje i slovenská verze, kde jsem se sama namluvila ve slovenštině. Podobně jako se u vás slovenské pohádky dabují do češtiny.
Jak se vám hrálo v češtině?
Je to pro mě těžší sousto. Měla jsem jazykovou koučku Janu Postlerovou, která mi moc pomohla. Před každým natáčením jsem se s ní sešla, mluvily jsme spolu česky, ona mě opravovala a potom jsme pracovaly na scénáři. Vysvětlovala mi, kde jsou hlavní přízvuky, a když se ve scénáři vyskytlo nějaké slovo, ve kterém bych se hodně prozradila, tak jsme to trošku upravily. Na plac jsem už šla s tím, že to mám všechno v hlavě. Nerada v češtině improvizuju – tím, že to nemám zažité, je to pro mě těžší a musím se hodně soustředit.
Ale česky jste mluvila i před pěti lety v oceňovaném filmu Fair Play…
Tam jsem si ještě nebyla jistá a ani jsem netušila, že existuje nějaký kouč, jenž by se mnou češtinu trénoval. Když se dělaly postsynchrony (namlouvání hlasů ve studiu, pozn. red.), zavolali mě, abych to zkusila, ale trvalo by to moc dlouho, tak mě raději předabovali. Musím ale uznat, že dabing dopadl dobře, dělala ho Berenika Kohoutová a krásně se trefila. Když už dnes vím, že se na to všechno lze dopředu připravit, ráda toho využiju. Ale rozhodně se neurazím, když mě namluví nějaká česká herečka.
Co je pro vás v češtině takový velký oříšek?
Těžké je vaše ypsilon a písmeno d. Třeba slovo Zdeněk, to je pro mě hrozně obtížné.
Když jste Čertí brko viděla, respektive slyšela hotové, byla jste spokojená?
Úplně ne. Tvůrci mi ale říkali, že i když je tam u mě slyšet nějaký ten přízvuk, tak to nevadí. Je to prý přece pohádka, a v ní to působí mile. Přesto si myslím, že to mohlo být lepší. Vidím přesně ty momenty, kde jsem se soustředila víc na správnou řeč, ale už ne úplně na svůj hlas. Mohl být barevnější, milejší, v tom mě to mrzí.
Hrajete Markétku, žádnou princeznu, ale chudou dívku z vesnice…
Pracuje v hospodě, kam za ní neustále chodí nápadníci a dvoří se jí. Nikdo se jí ale nelíbí, má pocit, že toho pravého ani nenajde. Až se najednou objeví Bonifác, který ji zaujme. Teprve později zjistí, že je to napůl člověk, napůl čert. Zajímá ji, protože je jiný než ostatní. Markétka ho učí, jak se má člověk chovat v různých situacích, a tím mezi nimi vznikne taková hra. Trošku mi to připomínalo Tarzana a Jane.
Jaký byl Jan Cina, který hraje Bonifáce?
Honzu jsem už viděla hrát, ale spolu jsme se před kamerou ještě nepotkali. Je hrozně skromný, obyčejný, nemá žádné herecké manýry. Hezky se s ním povídá i mimo práci, což je vždy takové plus.
Nemrzí vás, že nehrajete princeznu?
Ne, ani v té první pohádce jsem nebyla princezna, ale chudá holka, která se pak vdala za prince. Nevím, mám pocit, že moc princezna nejsem. Ta v sobě musí mít takovou zvláštní vznešenost… Chudé děvče je mnohem víc blízké mému naturelu.
Pohádka je plná triků a kouzel, týkaly se i vás?
Hlavní triky se odehrávají za přítomnosti čertů. Já jsem většinou hrála jen to, že ty triky vidím. Že třeba vidím, jak čerti odletí – to jsem si tedy musela jen představovat. Všechno tam bylo jen jako.
Bylo to jediné úskalí?
Když Honza Budař získá čertovské kouzelné předměty, tak mi dá nádherné šaty. Musím přiznat, že byly docela těžké a ne moc pohodlné. Všechno je těsné, celý den v nich jste, a to je pro herečky takové trochu fyzicky náročnější a nepohodlné. Taky jsem měla paruky, to pak máte těžší hlavu. Na druhou stranu to ale jsou jen takové drobnosti, nebylo to náročné natáčení, nezažila jsem při něm žádné extrémní scény ani podmínky.
Jak dlouho jste jako malá věřila na čerty?
Moc si to nepamatuju, ale v to, že si mě čert odnese do pekla, když budu zlobit, jsem nevěřila. Víc jsem se jako malá bála duchů. Když jsem byla doma sama, nebo se sestrou, tak jsem si představovala, že za stěnou a za dveřmi je duch, který straší. Oproti tomu čerti pro mě nikdy nebyli strašidelní.
Lucifera hraje Ondřej Vetchý, čert z legendární pohádky S čerty nejsou žerty. Tu asi znáte…
Ano, tam byl Ondřej hodně mladý. Myslím, že byl v podobném věku, jako je teď Honza Cina v Čertím brku. Myslím, že natáčení pro něj bylo takové nostalgické.
Pohádka už měla premiéru v kinech, televizní premiéru bude mít 25. prosince. S jakými reakcemi na ni jste se setkala?
S příjemnými. Dokonce jsem jednou byla na festivalu v Ledči nad Sázavou, kde se pohádka točila, a jeden den jsem tam strávila jako Markétka. Měla jsem na sobě kostým, děti se se mnou fotily a všichni mě zdravili: „Ahoj Markétko.“ Bylo to krásné, dojemné. Děti se na mě tak zvláštně koukaly, nemohly uvěřit, že vedle nich sedím, zároveň mě viděly na plátně nebo plakátě. Bylo to zajímavé.
Jaká reakce dětí vás nejvíc překvapila?
Většinou se styděly. Přišly za mnou, vyfotily se, řekly třeba, že hezky zpívám nebo že mám hezký úsměv, jinak se nic velkého nestalo. To spíš rodiče mi říkali, že to viděli už třikrát a že se pohádka dětem tak líbila, že museli do kina znovu. To potěší.
Když jsme před chvílí mluvili o té češtině, jaké vy jste vlastně národnosti?
Národnost mám maďarskou, takže můj rodný jazyk je maďarština, ale občanství mám slovenské. Ovšem slovenskou krev u nás nenajdete, přestože se rodiče narodili v tehdejším Československu.
Zahrála jste si v nějaké maďarské pohádce?
Ne. Maďaři pohádky netočí, nevím proč. A když nějakou udělají, tak je kreslená. Když jsem jako dítě koukala na pohádky, tak to většinou byly Tři oříšky pro Popelku, Ošklivé káčátko, Medvídek Pú nebo Perinbaba. Neznám asi ani žádnou vyloženě slovenskou vánoční pohádku. Jako větší děvče jsem byla zamilovaná do Pelíšků – to jsou moje Vánoce. Je to nejdojemnější film, který znám. Nedávno jsem měla možnost natáčet s paní Emílií Vášáryovou, tak jsem jí řekla, že právě ona je pro mě ztělesněním Vánoc. Potěšilo ji to.
VIDEO: Já jsem chytil poezii… Pohádka Čertí brko představuje písničku
Já jsem chytil poezii… Pohádka Čertí brko představuje písničku Falcon
Jak se slaví Vánoce v Maďarsku?
Podobně jako u vás. Máme halászlé, to je naše rybí polévka, kapra a salát. Dárky nám nosí Ježíšek a i jinak je všechno stejné. Pečeme perníčky, oplatky a já ještě peču velký dort. Pětadvacátého se totiž schází rodina a je nás doma strašně moc. Sejde se tak dvacet lidí, do toho spousta malých dětí, celá rodina ze strany maminky i tatínka. Všichni se takhle sejdeme jednou do roka a musím říct, že je to zábavné. Přestože je toho někdy až moc, mám to strašně ráda.
Kdybyste si mohla vybrat nějakou naši starší pohádku, ve které byste si ráda zahrála?
Asi žádnou. Jsou krásné právě tak, v jakém obsazení jsou natočené. Mám ale raději ty novější, jako je právě Čertí brko, protože ty tu ještě nebyly.
Dostala jste se díky natáčení někam, kde vás to okouzlilo?
Zmiňovala jsem už Ledeč nad Sázavou, taky jsme točili na Slovensku ve skanzenu Vychylovka. Tam to bylo krásné. Během natáčení pohádky byl dokonce otevřený pro návštěvníky, kteří tam chodili mezi námi. Když se dozvěděli, co točíme, často se s námi chtěli vyfotit.
Co vás čeká v novém roce?
Natáčení pro Českou televizi, ale o tom ještě nemůžu mluvit. Na Slovensku už měl premiéru v říjnu a teď v lednu se představí u vás film Cesta do nemožna. Film se točil před zeleným plátnem v Praze, vznikal totiž na podobném principu jako snímek Alois Nebel, v němž hrají živí herci a kulisy jsou animované. Hraju tam jednu z lásek Milana Rastislava Štefánika, Giulianu Benzoni, a budu mluvit slovensky. A dál? To se uvidí!
VIDEO: Jak se dělá čert? Podívejte se, jak se tvořili pro pohádku Čertí brko!
Jak se dělá čert? Podívejte se, jak se tvořili pro pohádku Čertí brko! Punk film
