Ta vaše princezna má vtipné jméno. Pamatujete si ho ještě, půl roku po natáčení?
Kateřina Adriana Markéta Eliška princezna z Arkádie, hraběnka z Mormoku, vévodkyně z Elveru a Juditiných plání, baronka z Cornelu.
Počítám, že se v té pohádce asi celým jménem nepředstavujete…
Takhle jsem se představovala jen na začátku pohádky Honzovi, kterého hraje Matouš Ruml, poté, co zabil draka a zachránil mě. Já jsem si napřed málem zlomila kotník v okovech, kterými jsem byla připoutaná k dračí skále. Pak jsem ze sebe nekonečně dlouho lámala tohle a on pak vyhrknul jen »Honza«, takže to bylo docela legrační. To jméno samotné je ale v ději důležité, protože na něm stojí velký dějový zvrat a několik komických situací.
Na kolikátý pokus jste to jméno dala správně?
Kamera jela nepřetržitě, ani se nezastavovala. Pořád se jen opakovalo znova a znova… Protože čím větší pres na mě byl – s tím, že začne pršet a že se to nestihne – tím víc mi to nešlo. Nakonec se to ale podařilo. Pohádku jsem ještě neviděla, tak doufám, že to nevystřihli. To by mě nepotěšilo. (směje se)
Kateřina je vaše třetí princezna. Je to pro herečku oblíbená postava? Přece jen ty princezny bývají trošku nudné, hodné…
Jak která. Já na ty princezny měla docela štěstí, protože to nebyly takové unylé paní, které zasněně bloumají po zámku a čekají na svého zachránce. V Čertově nevěstě jsem byla princezna, která dostala od čerta do vínku trochu divokosti, a v Korunním princi zase vzala osud do svých rukou a jala se vyřešit záhady jejího milého. A tahle princezna je taky trochu jiná než většina ostatních. Naše pohádka začíná tam, kde ostatní končí. To znamená, že obyčejně je drak zabit a ti dva budou žít šťastně až do smrti, jenže tady to neplatí. Tady se princezna rozhoduje mezi dvěma muži a příběh je o tom, co se děje po tom obvyklém »šťastném konci«.
Co se vám líbilo víc? Že je ta pohádka jiná, nebo to, že ji budou vysílat na Štědrý den?
Líbil se mi scénář a celkové obsazení, jsem za tu roli ráda. Nabídli mi ji režisér Karel Janák a scénárista Petr Hudský, kteří už dělali Korunního prince. O to víc jsem se těšila, protože jsem věděla, že to bude dobré a vtipné, že to bude příjemná pohádka a divákům se bude líbit.
Čekaly na vás nějaké náročné scény? Tedy kromě toho vašeho jména…
Náročné vlastně bylo celé natáčení, protože natáčecí plán byl velmi nabitý a dalo zabrat, aby se všechno stihlo na čas. Myslím ale, že se to povedlo. Jinak to byla klasika, třeba že byla zima, když se mělo točit teplo, a naopak. A poměrně těžké bylo natáčet s živými kolegyněmi slepicemi, protože ty opravdu nedbaly na nějaké postavení nebo chování před kamerou a podobně. (směje se)
Jezdila jste i na koni?
Já vlastně ani nevím, plete se mi to s tou předešlou pohádkou, ale Matouš Ruml ano. Ten umí jezdit skvěle a cválal tam jako ďas. Teď si vzpomínám, že na konci vlastně na koni sedím a ujdu s ním asi dva kroky, než mě z něj Matouš zase sundá.
Takže jezdit umíte?
Na koni jsem se učila před natáčením pohádky Čertova nevěsta, to je deset let, a věřte, že se to zapomíná. Od té doby jsem neměla moc možností se svézt. Baví mě to, chtěla bych na to mít víc času a v klidu se projet krajinou, To je nádhera. Takový relax jsem bohužel absolvovala asi jen dvakrát. A tempo bylo a vždycky musí být procházkové. Že bych někam vyrazila tryskem nebo cvalem, tak takové ambice nemám.
Vašeho ženicha hraje Matouš Ruml. Potkali jste se poprvé?
Bylo to poprvé a bylo to super. Je to skvělý kolega. Nevím, jak to dělá, je to otec od tří dětí, je pracovně strašně vytížený, ale není to na něm znát. Někdo je třeba mrzout a stěžuje si, že toho má moc, přitom toho má jen třetinu co ten Matouš. Bavil mě a šířil kolem sebe dobrou náladu.
A jeho sokem v lásce je Jakub Prachař?
A musím říct, že jsme se s Kubou před natáčením vůbec neznali, ale na place s ním byla děsná sranda. Jsem ráda, že jsem kluky poznala, a doufám, že se v budoucnu potkáme na nějakém dalším natáčení.
Vaši královští rodiče byli Maroš Kramár a Veronika Freimanová. Všimla jsem si, že jste si docela podobné. Už vám to někdo řekl?
Ano, Veronika už mi dokonce hrála maminku v Modrém kódu a musím říct, že mi ve spoustě věcí moji mámu připomínala. Pak mi hrála skoro tchyni v pohádce Korunní princ. Hodně na sebe narážíme a jsem za to ráda. Dokonce v dalším projektu pro televizi Prima, seriálu Einstein, zase hrajeme obě. Těšily jsme se na sebe, ale bohužel jsme se na place vůbec nepotkaly. A Maroš? To je velký pohodář, taky jsme se předtím neznali.
Pohádky bývají výpravné, natáčejí se na zajímavých místech, herci mají krásné kostýmy... Je to i váš pocit?
Určitě, ty kostýmy. Jsou skvělé hlavně tím, že se pod ně dá schovat spousta vrstev prádla. A vám díky tomu není zima. Dělám si legraci, jsou výjimečně krásné, měla je pod palcem Míša Horáčková Hořejší. Točili jsme všude možně po republice na kouzelných lokacích. Bouzov, Hrádek u Nechanic, Hradec nad Moravicí atd. Maskéři se na nás vyřádili. Hlavně na Kubovi, který je v pohádce k nepoznání.
Je v té pohádce nějaká scéna, na kterou jste se vyloženě těšila?
Spíš jsem se těšila na to, jak se všechny ty věci, které byly ve scénáři, dají do reálu. Nevím, co všechno můžu prozradit… Třeba v jedné místnosti mělo být dvacet portrétů jedné osoby, nebo obří jezdecká socha na náměstí. V tomhle ohledu je pohádka velmi výpravná.
Má role princezny nějaké úskalí?
Tělo vám drží kostým, ve kterém jste velmi pevně sešněrovaná. Kolikrát mě do něj i zašívali, protože když se člověk ohnul… Jinak asi nic, je to všechno ve scénáři a pak o debatě s režisérem, při které postavu tvoříte jako každou jinou. Není žádný princeznovský úzus.
A tohle mě u princezen vždycky zajímá: V kolika letech, podle vás, chodí do důchodu?
Myslím, že já už tam jsem. Vůbec nechápu, jak jsem vlastně mohla hrát tu letošní. S tím, že je to má poslední princezna, jsem počítala už v Korunním princi, a to mi bylo pětadvacet. Nicméně přišla tahle nabídka a přiznám se, že ačkoliv jsem si připadala docela nepatřičně, zároveň jsem byla potěšená. Letos ale pro mě princezny určitě končí. Slibuju všem! Ještě mě napadlo k té předcházející otázce – hlídala jsem si mluvený projev. V tom smyslu, aby ta moje Kateřina zněla jemněji. Takže jsem si ten hlas posadila trochu výš. Jestli se to povedlo nebo ne, tak to nechám na divácích.
Díváte se na Štědrý den doma na pohádky?
Když moje sestra trávila Vánoce se svou rodinou a já, ač dospělá, byla ještě s rodiči, tak jsme měli relativně brzo snědeného kapra, relativně brzo rozdané dárky, a tak jsme stíhali i pohádku. Teď ale slavíme Vánoce v širším rodinném kruhu, i s mými dvěma malými neteřemi – večeře je o hodinu delší, dárků je tam mnohem víc, zpívají se koledy, hraje na flétny a piano… Potom už nestíháme nic. Myslím, že ty pohádky zkontrolujeme později ze záznamu.
Chlubí se neteře tím, že jejich teta je princezna z televize?
Pohádky, ve kterých jsem hrála, mají rády a líbí se jim. Je jim pět a devět, takže ještě nedošly do takového toho pubertálního věku, kdy je všechno trapné. (směje se)
Říkala jste, že princeznu už hrát nechcete. Ale kdyby přišla další pohádková nabídka, co byste ráda, aby to bylo?
Kdyby bylo princezně deset, tak bych si troufla na královnu. Pokud by jí bylo osmnáct, tak to si připadám na královnu ještě mladá. I když je pravda, že když jsem hrála dceru Sabině Laurinové v Čertově nevěstě, tak ten věkový rozdíl mezi námi taky nebyl adekvátní. Mnohem přirozenější bylo hrát v Modrém kódu kamarádky. Ráda bych si taky zkusila něco hrozně zlého. Je jedno, jestli čarodějnici nebo třeba čerta. Negativní postavy jsou vždycky o něco zajímavější.
A vy sama máte nějakou oblíbenou pohádku?
Malou Mořskou vílu s Miroslavou Šafránkovou, baví mě, že je smutná. Líbí se mi křehkost příběhu i hlavní postavy.
VIDEO: Eva Josefíková, punková cestovatelka a hloupá bruneta
Eva Josefíková, punková cestovatelka a hloupá bruneta Tereza Kovářová
