Ve Tváři jste skončil druhý, což je velký úspěch. Nemrzí vás ale přece jen, že to nevyšlo ještě o tu jednu příčku výš?

Já jsem se hlavně celou soutěž snažil, aby moje vystoupení, který byly limitovaný jak časem, tak mnou samotným, dopadly co možná nejlíp. Abych s nimi já sám mohl být spokojenej. Zbytek už byl na porotě a kolezích. A musím říct, že z toho druhýho místa jsem byl hodně překvapený, protože už do té finálové čtyřky jsem se dostal s odřenýma ušima.

Takže nemrzí?

Nemrzí, já jsem hrozně rád, že jsem u toho vůbec mohl být, že mi producenti dali důvěru. Protože já rozhodně nebyl žádná záruka kvality, spíš takovej ten zajíc v pytli. Takže je to tak, jak to má být. Výhoda je navíc v tom, že si teď nemusím na internetu v diskuzích číst, že jsem vyhrát neměl. Vždycky se totiž najdou tací, co jsou nespokojení a umí to dát najevo. To naštěstí padlo na Táňu. (směje se)

Když to zhodnotíte zpětně – šel byste do soutěže znovu, když už víte, jak náročné to je?

Já bych si nikdy nedovolil stěžovat, protože bych se rouhal. Opravdu jsem za tu možnost vděčný. Ale těch dvanáct dílů je tak akorát, člověk je pořád pod tlakem, stojí ho to nějaký nervy… Nicméně bych to všem kolegům doporučil, zkušenost je to skvělá. Já nikdy nestudoval uměleckou školu, takže Tvář považuju za to nejintenzivnější »studium«, co jsem doposud zažil.

Jak sám říkáte – byl jste zajíc v pytli. Čekal jste vůbec po prvním konkurzu, že byste se do té osmičky mohl dostat?

Vůbec ne. Já vlastně ani nevěděl, jak ten konkurz bude probíhat, prostě jsem to šel zkusit. Nahnali mě do malinkýho studia a musel jsem zazpívat, to bylo celý. No a na závěr mi poděkovali s tím, že mají opravdu hodně zájemců a že to rozhodování bude těžký. Což jsem bral jako diplomatický odmítnutí. Po nějaké době se ale z Novy ozvali znovu a vyšlo to. Nechtěl jsem ty, co mi dali takovou šanci, zklamat, takže jsem do všech čísel šel hodně svědomitě. Byl to obrovský hnací motor.

Myslíte, že vám k té šanci pomohlo i vaše slavné příjmení?

Určitě, protože mě vlastně úplně na začátku doporučila Marta Jandová. A ta mě samozřejmě zná díky tátovi, potažmo Olympiku. A už před Tváří, když jsme měli s mou kapelou Perutě nějaká vystoupení před novináři, tak mě většinou uváděli jako „syna mrtvého bubeníka“. Takže, i když trochu hořce, musím přiznat, že mi v tomhle táta jistým způsobem pomohl. Nicméně pak na pódiu je stejně každý sám za sebe. A když mají lidi pocit, že by tam mohla být nějaká protekce, je ten drobnohled často ještě ostřejší. Každý, kdo Tvář sledoval, může zhodnotit, do jaké míry byla moje účast vydřená a do jaké míry byla díky jménu.

VIDEO: Milan Peroutka vysvětloval Blesku, jak mu pomohlo jeho příjmení

Video
délka: 02:35.04

Syn zesnulého bubeníka z Olympicu bude v Tváři! Pomohlo mu slavné jméno? Petr Soukup, Markéta Reinischová

Setkal jste se s tím, že by vás někdo přímo osočil z protekce?

Víte, já nemám pocit , že by byl táta zas taková hvězda. Ale možná to prostě jen nevnímám, protože pro mě to byl prostě jen táta, co se živí jako bubeník. Ta pozornost se kolem něj začala soustředit bohužel až s jeho smrtí. Ale abych odpověděl na otázku – ne, nesetkal jsem se tím.

Tvář také přináší velkou vlnu popularity i těm, co třeba dřív tak známí nebyli. Vnímáte to?

Já tyhle věci vnímám tak nějak přirozeně, během natáčení ani nebyl čas se tím nějak zabývat. Jsem ale pokaždé rád, když mě někdo na ulici zastaví a pochválí, nebo když mi někdo napíše třeba na Facebook. Ale samozřejmě si uvědomuju, že je to přesně ta vlna, o které mluvíte, a já si teď užívám její příjemnější fázi. Pak přijde odliv a budu se divit, co se to děje, a se slzou v oku na to vzpomínat. (směje se) Nestíhám teď odepisovat na všechny zprávy od fanoušků na sociálních sítích, tak s nadsázkou říkám, že začnu odpovídat, až ten zájem poleví. Něco ve smyslu: Ahoj, nevím, jestli si pamatuješ, ale kdysi jsi mi psala, že mi fandíš… A na to mi přijde jen: Promiň, už si nepamatuju. (směje se)

Taky jste teď určitě v hledáčku fanynek. Chodí vám nabídky k sňatku?

To zrovna ne, i když jak říkám, spoustu zpráv jsem ještě nestihl přečíst, možná tam nějaká žádost bude. (směje se) Ale holky mi píšou, a překvapivě nejen holky, ale i dospělý vdaný ženský s dětma. Takový to: Manžel se to nesmí dozvědět, ale musím ti říct, že tě miluju! (směje se) To je milý.

VIDEO: Milan se během soutěže dokonce zranil. Navíc hned na začátku!

Video
délka: 00:47.36

TVOJE TVÁŘ: Dvě zranění během jednoho natáčení! Sokol si rozřízl nohu! TV Nova

Čekáte odliv popularity, ale díky Tváři máte teď před sebou spoustu nových projektů. Budete hrát v muzikálech Iago a Krysař, v seriálu Ordinace v růžové zahradě…

To je pravda a jsem samozřejmě rád, že díky Ordinaci z obrazovek hned tak nezmizím. Ale každá kariéra má nějakou svoji křivku. Ta moje je teď chvíli nahoře, taky mi volá spousta novinářů a chtějí rozhovory. A já mám tendenci říkat ne, počkejte chvíli, teď je toho moc, ozvěte se za půl roku. Jenže je mi jasný, že za půl roku už se nikdo neozve. (směje se)

VŠE O SHOW TVOJE TVÁŘ MÁ ZNÁMÝ HLAS ZDE>>

Nové pracovní příležitosti ale neznamenají jen slávu, ale i víc peněz. Vy jste se zvládal živit hraním a muzikou už před soutěží?

Já nemám moc vysoký životní nároky a standardy, takže to pro mě bylo v pohodě, i když jsem samozřejmě nevydělával žádný závratný částky. Nebyl jsem ani vychovávaný v penězích, není to pro mě alfa a omega života, moc je neřeším. Akorát se teď, když je o mě větší zájem, musím naučit mít svou cenu, aby toho někdo nezneužil.

Je paradoxní, že jste prý ze zpěvu před lidmi míval trauma.

To je fakt. Chodil jsem do sboru a pokaždé, když mě sbormistr vytáhl, abych něco zazpíval sám, bylo mi úplně zle. Míval jsem šílenou trému a říkal jsem si, že se zpěvu začnu věnovat, až budu dospělej, protože dospělí už přece trému nemívaj. (směje se) Zlomilo se to až ve chvíli, kdy jsem začal písničky skládat sám. Bylo to takový emočně vypjatý období, měl jsem chvíli po rozchodu a bral jsem to jako jakousi terapii, možnost sebevyjádření. Najednou mi to všechno začalo dávat mnohem větší smysl a fungovalo to. Když mi po tom rozchodu všichni říkali, že všechno zlý je k něčemu dobrý, úplně jsem zuřil, jaká je to fráze. No a ona je platná. (směje se)

To se teď taky docela řešilo. Rozešel jste se totiž tehdy s Míšou Doubravovou a teď s jejím manželem Romanem Tomešem budete hrát v Krysařovi…

No jo, o tom se psalo. Dokonce i o tom, jak jsem ten rozchod dodnes nerozchodil. To je úplná blbost, nikdy jsem nic takovýho neřekl. A ano, s Romanem se budeme alternovat, ale není to žádný drama, jak se z toho někteří snaží dělat. Chápu, že je to asi zajímavý téma, ale já se k tomu ani nechci nijak víc vyjadřovat, přijde mi to zbytečný.

Vy jste aktuálně nezadaný. Proč? Jste mladý, pohledný, v kurzu… Asi by pro vás nebyl problém si někoho najít.

To možná ne, ale pro mě je teď největší láska to, co dělám, věnuju se tomu naplno, a to ostatní snad časem přijde. Teď jsem sám a v podstatě mi to nevadí, dá se říct, že mi to i vyhovuje. Můžu si dělat, co chci, jsem svým způsobem nezávislejší…

Taky si aspoň můžete beztrestně užívat toho zájmu fanynek.

Přesně tak. A nikdo nemusí žárlit. (směje se)

Jaké holky se vám líbí?

To se mě zrovna někdo nedávno ptal, jestli blondýny, nebo brunety. A to je mi upřímně fakt jedno. Podle mě je hlavní, aby se oba v tom páru respektovali, aby si uměli povídat, zasmát se spolu, měli společný zájmy, aby k sobě tak trochu vzhlíželi. To je důležitý, ne míry 90-60-90. Akorát by teda ta holka mohla být menší než já, to by bylo fajn. (směje se)

Tak snad se nějaká objeví. Ale chápu, že teď nemáte čas, když kromě práce ještě studujete Vysokou školu obchodní. Proč vlastně tu? Zadní vrátka?

To ani ne. Ale mně přišlo vzdělání vždycky důležitý. Chtěl jsem studovat v zahraničí, tak jsem ze své školy vymačkal všechny možný stipendia, ale stejně jsem pak v tom Německu a Španělsku chodil zpívat do karaoke barů. Hlavním smyslem vysoké je podle mě potrápit mozek, trochu ho pocvičit a prostě to dodělat, protože nedokončený vzdělání je k ničemu. Takže i když mi mamka i babička říkají, ať se už na to vykašlu, neudělám to, zbývá mi už jen rok. Jsem typ, co rád věci dotahuje do konce.

Očima autorky:

Potkala jsem už spoustu těch, kterým rychle nabytá sláva stoupla do hlavy, Milan ale mezi ně rozhodně nepatří. Naopak – je až přehnaně skromný a je vidět, že mu na fanoušcích a jejich názoru hodně záleží. Jsem zvědavá, jestli takový zůstane i do budoucna, ale přála bych mu to, protože těch »normálních kluků « v českém showbyznysu moc není.

Fotogalerie
76 fotografií