Je pravda, že jsou v Talentu soutěžící, které zastupujete?
„Ano, naše firma má nárok na zastupování všech semifinalistů.“
Není to střet zájmů?
„V rozhodujícím momentě, v semifinále, rozhodují diváci. Na nich je, kdo se stane nebo nestane hvězdou. Já si myslím, že management a vůbec nějaká odborná konzultace má být umělcům co nejblíž. Takže nejen že to nevnímám jako střet zájmů, ale vidím to přesně naopak. Je to něco, co jim všem může pomoct v dalším rozvoji jejich kariéry. Konec konců, do teď se stále mluvilo o tom, že účastníci televizních soutěží se v reálném byznysu neuplatnili, protože dopláceli na management.“
Říká se, že s jednou ze soutěžících – Karolínou Krézlovou, vás pojí bližší vztahy, než pouze pracovní.
„Pojí nás pracovní vztah a tečka.Víte, to jsou takové ty zkratky na základě »jedna paní povídala«. Já jsem natolik viditelná postava, že je naprosto nemožné, abych dělal všechno to, co se píše. Nemůžu se ani projít po ulici, abych nebyl někde někým vyfocený. Jak bych tedy mohl s někým fungovat v nějakém paralelním vztahu? To je úplný nesmysl.“
Nebyl byste první ani poslední známý muž, co si našel milenku.
„Já můžu jen zopakovat, že to, co se tvrdí, je velmi roztomilé, ale nepravdivé. Je to klasická zkratka: producent – zpěvačka, režisér – herečka, doktor – sestřička.“
Přesto jsou lidé, kteří tvrdí, že váš intimní vztah je veřejným tajemstvím už velmi dlouhou dobu.
„To tvrdí Pavel Novotný a jsou to kraviny. On vypráví kopec sraček o celém byznysu a snaží se všemožně na sebe strhnout pozornost. Ale jako malý, tlustý, škaredý exhibicionista má malé šance. A rád bych řekl, že až ho potkám, tak mu rozkopu hlavu. Ale neřeknu to, jednak proto, že mu nebudu dělat reklamu a jednak proto, že nosím příliš drahé boty. Pan Novotný ubližuje mnoha lidem a to jen pro potěšení svého ega.“
Karolína ovšem není jediná žena, se kterou jste byl spojován. Před nedávnem se objevila další slečna, která tvrdí, že byla vaší milenkou.
„Tu slečnu znám. Setkali jsme se pracovně, řešili jsme nějakou případnou spolupráci. Ale nakonec to skončilo velmi nešťastně. Měl jsem od ní víc pošty a esemesek, než by mi bylo milé. Distancuji se.“
Proč některé ženy samy prohlašují, že s vámi měly poměr, pokud to není pravda?
„Jsem dobrá trofej. Já už jsem z toho vyčerpaný. Zpočátku je to milé, je to fajn, ale po čase vás to začne unavovat. Vy vytvoříte postavu, která zdánlivě patří všem lidem, protože jim každou neděli vstupujete do obýváku k těm jejich dekám a čajům. V ten moment začnou mít pocit, že jim patříte. Že když usurpujete jejich prostor, oni můžou váš. A když vás takhle vídá x milionů lidí, vždycky z nich vypadne pár nešťastníků, kteří mají potřebu vyhlašovat nepravdy.“
Žádnou milenku jste tedy neměl?
„Samé nesmysly. Úplné. Já už jsem byl spojovaný s tolika ženami… Měl jsem chodit se zpěvačkou Markétou Poulíčkovou, s Lucií Bílou, s majitelkou nějakých kosmetických salonů…a nejnověji i s Gábinou Partyšovou. A vždy to měly být dlouhodobé vztahy. Čistě logicky, jen když si člověk vedle sebe poskládá ty časové intervaly, tak to nedává smysl.“
Co na ty neustálé aféry říká vaše manželka?
„Znervózňuje ji to, to je jasné. Proto mě ta mediální sláva čím dál víc znechucuje. První rok se propírala důvěryhodnost mých pracovních zkušeností, když mě dobře informované a důvěryhodné zdroje označovali za pohádkáře, druhý rok moje vhodnost jako porotce v talentové soutěži, kvůli mé údajné aroganci. A když mě ani to nevyhodilo ze sedla, přišly útoky na místa, kde se nemůžu bránit – na mou rodinu. S tím má manželka samozřejmě velký problém a v první řadě s tím mám problém já.“
Důvěřuje vám vaše žena?
„Já můžu mluvit jen za sebe, ne za ni. Překáží mi, když jsem medializovaný v tomto kontextu. Velmi mi to překáží.“
Myslíte, že to vaše rodina a manželství ustojí?
„Musí to ustát, protože mi na tom záleží. Žádné peníze a sláva nemají takovou hodnotu jako rodina.“
Vy ale s rodinou asi moc času netrávíte.
„Z čeho usuzujete? Žijete s mou rodinou, že o tom něco víte? Jsem s ní častěji, než muži, kteří přijdou v pět z fabriky, otevřou si pivo, zapnou televizi a nevnímají svět okolo sebe.“
Ustál jste i další aféru - dva gaypornofilmy, které jste v mládí natočil. Počítal jste, že to jednou praskne?
„Vůbec jsem na to nemyslel, vůbec mě to netrápilo. Copak vy myslíte na to, že když jste šla před dvaceti roky ze školy, tak jste ztratila sešit do češtiny? Trápí vás to dneska?“
Netrápí, ale neřekla bych, že je to úplně srovnatelné.
„Dobře, možná je to extrémně přitažené za vlasy. Ale já se tím fakt nezabýval. V osmnácti letech má člověk jinou optiku, má pocit, že život je knoflíková dírka a všechno se nějak udělá. Na břehu čtyřicítky už to samozřejmě vnímám jinak.“
Litujete toho?
„Žádným způsobem toho nelituji. Ale na toto téma jsem se už dřív exkluzivně vyjádřil pro Blesk i slovenský Nový čas a slíbil jsem, že o tom víckrát nebudu mluvit. Vážím si té dohody, takže považuji tohle téma za uzavřené.“
O téhle části vaší minulosti manželka věděla?
„Jasně, věděla.“
Co vás přimělo do něčeho takového jít?
„Jak už jsem řekl, o tomhle všem jsem už pro Blesk promluvil.“
Kolik se dá točením gayporna vydělat?
„Netuším. Ale dnes asi vydělávám víc.“
Tak to jste si vybral správnou kariéru.
„Ano, jsem v pohodě.“
Jste heterosexuál?
„Jsem.“
Máte nějakou intimní zkušenost s mužem i v osobním životě?
„Řekněme, že jsem měl divoké mládí a nemám potřebu ho rozpitvávat v novinách.“
Beru to jako ano. To bylo také za mlada?
„Bylo to dávno. Experimentoval jsem hodně a ve všem. To jsem si vážně užil. To tehdy byly zničené hotelové pokoje, cestování na falešné doklady, stanování ve Švédsku…“
Kdy jste se zklidnil?
„Jak čtu noviny, tak jsem se asi ještě nezklidnil. Ale ne, děti vás změní. V momentě, když vám jiný člověk nezištně řekne, že vás má rád a myslí to úplně upřímně…to vás změní.“
Máte dva syny. Nebojíte se trochu, že podědí vaše divoké geny?
„Čeho bych se bál? Horší než u mě už to být asi nemůže. Často se dítě za některé vaše eskapády tak nějak polostydí a díky tomu má tendenci být klidnější, slušnější. A tak je to i s mým starším synem, který je spíš introvertnější. Je zahloubaný do studia a do klavíru, takže to vážně nevypadá, že by zrovna z něj vyrostl chuligán. No a ten druhý je ještě příliš malý na to, aby se to dalo rozpoznat.“
Třetí dítě neplánujete?
„Neuvažovali jsme o tom, jsme v pohodě tak, jak to je. Navíc kdyby by to byl třetí kluk, tak co moje žena? To se oběsí nebo co?“ (směje se)
Jak se z takhle divokého kluka stal úspěšný producent a dnes už i československá celebrita?
„Měl jsem štěstí. Je to spíš jen díky jakési deviaci našeho systému. Všelijací cirkusáci, včetně mě, jsou tu zcela nesmyslně vynášeni na piedestal důležitosti. Všechno je jen o náhodě a o štěstí. Celá kultura celebrit v Česku a na Slovensku je totálně hloupá. V Čechách a na Slovensku se považuji za hloupého cirkusáka.“
Vy jste ale její součástí. A poměrně dobrovolně, řekla bych.
„Když jsem přijal nabídku na účast v soutěži Česko Slovensko má talent, nepočítal jsem s až tak agresivním prostředím. Neměl jsem žádnou předchozí zkušenost. Vrátil jsem se na Slovensko a do Čech po deseti letech v zahraničí. A za ty tři roky tady některé momenty opravdu nebyly růžové. Je to tady špatně nastavené. Myslím, že jsme špatně nastavené země.“
V čem?
„V adoraci celebrit. V Rusku a na Ukrajině, kde jsem žil a pracoval, to takhle vůbec nefunguje.“
Proč jste se tedy vracel, když to jinde bylo lepší?
„Protože časem si každý začne nalhávat tu emigrantskou lež, že doma je líp. Mám tady rodinu, děti, co chodí do školy. Navíc jsem měl takovou romantickou představu, že bych měl komunitě vrátit to, co jsem se jinde naučil.“
Hodně zlých jazyků o vás tvrdí, že si svoje zahraniční úspěchy vymýšlíte, přibarvujete…
„To mě nezajímá. Ať si říkají, co chtějí. Nemám nejmenší potřebu někomu něco dokazovat. Můžu klidně přijít do jakékoliv z východoevropských zemí a vím, na které dveře mám klepat. Ve většině měst se umím bez problémů pohybovat bez mapy. To mi nikdo nesebere, ať si myslí kdo chce, co chce.“
Cítíte se na Slovensku doma?
„Doma se cítím u sebe v Jarovcích, se svou rodinou. Všechno ostatní mám na háku.“
U nás vás proslavil Talent. Vzal byste tu nabídku znovu?
„Já bych se asi především nikdy nevrátil ze zahraničí. Radši bych si nafackoval a zůstal tam.“
Plánujete zase zmizet?
„Ano, jasně.“
Máte už nějaký konkrétní plán?
„Mám i nemám. Máme nějaké aktivity v zahraničí, tak uvidíme, jak to nakonec dopadne.“
A co proto děláš ty, erbová cigánko 
