22°C
Jak se stane, že člověk, který vystuduje politologii a diplomacii v USA, pracuje pro nadnárodní společnosti, si ve 27 letech najednou pořídí tvrz?
Ono to nepřišlo náhle, byl to pro mě dlouhodobý cíl, nevím, kdy přesně vzniknul, asi v pubertě. Lákala mě ta romantika. Nechtěl jsem si postavit hrad na zelené louce. Tvrz mi připadala jako něco mezi "ničím“ a hradem, který je zase moc obrovský. Připadalo mi, že tvrz má tu správnou velikost, a taky se mi líbilo, že na rozdíl od hradu jsou tvrze většinou v zástavbě nebo blízko obcí, takže člověk není úplně odtržený od civilizace. Začal jsem hledat. Mělo to svůj vývoj.
A na konci toho vývoje bylo rozhodnutí pořídit si tvrz z poloviny 14. století, dost zdevastovanou. A taky tu byla jistota, že na ní budete desetiletí dřít, abyste ji zvelebil...
Ano, ano. Ale v tomto případě ta cesta byla cíl. Ale mě to strašně bavilo a baví mě to pořád, ta práce na tom. A protože mě baví to budování, tak mě baví i celých dvacet let té práce. Nemůžu říct, že bych někdy měl pocit, že toho chci nechat.
Na tvrz smí lidé, nebo tam jen bydlíte?
Bydlím tam, když už jsem tam strávil tolik času a práce, ale smí tam i lidé. Děláme jak soukromé akce, tak větší akce historického rázu, kdy si lidé mohou zažít, jak to fungovalo ve středověku. No a pak nám bylo líto pivovaru, který je z poloviny 16. století, stojí před tvrzí a jehož provoz zastavila válka v roce 1942, tak jsme ho po 75 letech obnovili a vaříme tam pivo.
A kde se pak vzaly ty historické stany?
To byla taková z nouze ctnost. Tím, že sem začali víc chodit lidi, na tvrz i na pivo, tak se objevily požadavky na ubytování. No a hotel nebo penzion, to bylo mimo moje finanční možnosti. A ty historické stany nejsou vůbec mimo, protože ve středověku, když se armády přesouvaly, tak šlechtici zejména ty svoje stany vybavovali stejně jako svoje komnaty. Vezli s sebou spoustu nábytku, a když se pak někde utábořili, tak ten stan vypadal jako jejich bydlení. Takže jsme si řekli, že to není nelogické a že to stejně uděláme tady, vybavíme stany postelemi a truhlami na odložení věcí, aby návštěvníci nemuseli spát na karimatkách. A pak přišla kolegyně, která do toho vnesla nehistorický prvek, protože řekla, že stany jsou hezké, ale když tam není koupelna, tak že ona nikam nejede. Tak jsme přemýšleli s architektem a přišli jsme na laminát. Ten funguje jako umyvadla. Jeden sochař nám z laminátu vytvořil kopyto, na to se nalaminovaly kopule, a jak je to průsvitné, tak přišel další nápad: zalaminovali jsme tam zvětšeniny historických tisků a tím to získalo hezký designový prvek, který prosvěcuje přes den slunce a v noci umělé světlo.
Navíc tu máte kamennou lázeň…
Chtěli jsme něco jako wellness, ale aby to bylo nějak zajímavé. Dlouhá léta spolupracuji s kameníkem a s ním jsme se dohodli, že vytvoří zdobenou kamennou vanu, do které teče voda džbánem. Je tam i krb pro příjemnou atmosféru a hezké trávení času.
Na lázeň navazuje krčma s krásným malovaným stropem. Ten je také původní?
Ne, ten objekt jsme historizovali, on je z 18. stol., ale byl v hrozném stavu. Byly tam původní klenby, které jsme zachovali, odstranili jsme stromy, které v nich rostly. A druhá půlka byla dost nešťastně přestavována v 50. letech, vyházeli jsme kolejnice, které tam tvořily strop, a nahradili jsme je tesanými trámy, které jsme namalovali replikou středověké techniky šablonové malby.
Máte ještě další plány?
Samozřejmě. Vždycky když se v bezprostředním okolí objeví objekt k prodeji, tak propadnu hrůze, co by tam mohlo vzniknout, a snažím se ho získat, abych ho zvelebil sám. Takže moje práce tady asi nikdy neskončí.
