17°C
Kde se to stalo, ta přesmyčka od kluka, který od čtyř let hrál na hudební nástroje, k vaření?
Od chvíle, co se v televizi objevil praotec Pohlreich, tak mě to začalo zajímat. Dostal jsem od tatínka stavební spoření k osmnáctinám a já jsem ho celé prožral v dobrých hospodách. Pak mě začalo zajímat, jak to ti lidi vaří, tehdy se rozjížděl YouTube, takže jsem se učil postupy z videí. Pan Kašpárek měl tehdy takový pořad přes vědomosti, od něj jsem se také učil. Tak nějak jsem v tom pokračoval, až se to vyvinulo do práce.
Co musí mít člověk, který miluje vaření, ve své kuchyni?
Já mám rád prostor, to by tu mohlo být lepší, potřebuju dobrou pec – troubu, potřebuju dobrou plotnu, to mám nejraději indukci, co se týká zdroje tepla a kávovar. Bez kafe bych umřel.
Když jste to tu pořizovali, ten dům už stál, co rozhodlo o tom, že bude váš?
To místo. Protože žijeme v lese. Ten výhled, zároveň jsme 20 min za Prahou, což je neuvěřitelné, to je dar. Chtěli jsme studnu a možnost mít kamna.
A je to tu?
Kamna nejsou, ale komín je, to je ještě důležitější. Kamna časem doděláme. Studna je a nevysychá.
Čím jste se chtěl obklopit? Je tu spousta knížek.
Já jsem dyslektik, takže ty knížky jsou mojí ženy a mého tchána, ale ty figurky mezi nimi jsou moje. Já se obecně obklopuju pop kulturou, ať už filmovou nebo hudební, komiksy a tak. Já jsem ta generace, co v devadesátkách ty filmy a komiksy neměla, takže to teď doháním až na poslední chvíli.
Také jsou tu zarámované soundtracky.
To je taková trošku póza. Jak jsem té muziky nechal. Některé jsme dělali se symfoňákem my, za některé jsme dostali Oscara.
Třeba?
Třeba Osm hrozných – Tarantino, Morricone, to byl takový můj highlight v orchestru, spolupráce s Quentinem Tarantinem a Ennio Morriconem.
Takže jste si to mohl odfajfkovat, s Tarantinem jsem už pracoval, můžu začít vařit…
Já jsem aktivní muziky nechal v pětadvaceti, když jsme jeli americké turné, dostali jsme toho Oscara za ten soundtrack a já jsem po měsíci přijel furt chudej, tak mi došlo, že takhle si rodinu nepořídím. A začal jsem vařit. A mohl jsem si pak tu rodinu pořídit, protože jsem si na ní vydělal.
Když se podíváme na zahradu, všechno, co tam je, je od původních majitelů?
Ano a já toho pána vzývám, protože on na co sáhl, to mu fungovalo, i ty krásné byliny jsou zasazeny jeho rukou.
A přibude tam něco vaší rukou? Grilovací místo už máte…
Bazén asi, časem začneme nadzemákem, abychom pochopili, jestli ho budeme užívat nebo ne. Pak, kdybychom šli pod zem, tak protože jsem pozér, mě by se líbil biotop. A časem bych tam chtěl udělat vejminek pro tchýni.
A já čekala, že mi řeknete něco, co se jí.
To by umřelo. Miluju to tady, ale jsem tu málo. Já si nemůžu pořizovat nic, co je na mě závislé svým životem. A naštěstí o mého syna se stará dobře moje žena.
Kromě zahrady, vaření, muziky, co vás ještě baví?
Všechno, co je spojené s kuchyní, barem a tím, že jsem požitkář, tak miluju tabák v jakékoli podobě. Ne cigarety, to mě nebaví, ale doutníky a fajfky. Sbírám je. Něco jsem podědil po tchánovi, to byl taky fajfkař. A baví mě rumy, to je taky můj koníček, pomalu je studuju.
To mě zajímá, rumy se sbírají, někde jsou uschovány, stojí to spoustu peněz nebo se rumy kupují a pijí.
Já to mám půl na půl. Některé jsem dostal, třeba když se mi narodil syn, tak to vím, že otevřu až s ním, až bude velkej. A některé mám, když je zapotřebí něco zapít, oslavit, tak jdu a otevřu ho. Ještě tam nejsou nějaké limitky za desetitisíce, k tomu jsem zatím nedozrál.
Bydlíte tu asi měsíc, je tu něco, co vám tu nevyhovuje, bude se měnit?
Měnit se toho bude hodně. Bude úplně nová kuchyň. Teď jí máme tmavou a já jsem takovej klasik, potřebuju bílou a dřevěnou desku. Furt je to moje živobytí, takže do toho zainvestuju. A tím, že bych tady chtěl zestárnout, tak bych postupně chtěl ten nábytek z toho velkého obchodu, kde nakupujeme všichni, vyměnit za hezké originální kousky.
Jeden by si řekl Jirka Hilgart se konečně nastěhoval a má hotovo a on je to začátek…
