8°C
Kdo tehdy řídil stavbu – vy, nebo vaše paní?
M: Stavbu jsem řídil já, nebylo vůbec lehké sehnat pozemek, ten jsme vážně hledali složitě. A já jsem si všechny plánky do centimetru namaloval. Z toho byla stavební firma překvapená. Nakonec to obkreslili, nechali mi to tak, jak jsem chtěl, a pak to tak postavili. Já jsem vycházel z něčeho, co jsem zažil v zahraničí, tam jsem v podobném domečku bydlel a moc se mi líbilo to uspořádání místností. Dole je obývací prostor s kuchyní, pracovny, ložnice a nahoře malé zázemí pro dospělou dceru Anetku.
Andreo, vy jste s nákresem souzněla, nebo u toho byly dohady?
A: Já jsem tehdy souhlasila, ale teď možná lituju, že jsem souhlasila úplně se vším. Protože jak život běží, tak vidíme, že máme malou kuchyň, ale mám slíbeno, že se bude zvětšovat, tak to se už moc těším.
Na úkor čeho se bude zvětšovat?
M: Vidíte, jak má dokonalého manžela? Ano, miláčku, budeš mít větší kuchyni. Na úkor malého pokoje pro hosty, který je nyní skladem. Žena mě vlastně lehce přesvědčila, že ty dobrůtky, které tam vznikají, potřebují na přípravu prostor. Tak snad letos.
Zdi zdobí výhradně fotografie rodiny...
A: My se totiž na umění neshodneme. Já bych sem něco dala, Michalovi by se to nelíbilo, ale rodinným obrázkem nepohrdne a mně to taky dělá dobře. Ovšem Michalova pracovna je umění plná.
Podle plánů se sem vešlo vše. Ještě někde místo chybí, nebo naopak přebývá?
M: Zpočátku by se zdálo, že je místa spousta, ale já potřebuji na představení hodně rekvizit, a jak jsou pořád nová, tak přibývají i nové kulisy a kostýmy. A ty původní se musí uložit. Někam. Byli jsme upozorněni na to, že ideální dům je takový, který má obytnou plochu stejně velkou jako úložné prostory.
A: To potvrdí každý, že během života se prostě věci nahromadí. A co teprve byt tvůrčího umělce! Vyhazovat je a loučit se s nimi se nám nechce, ale asi budeme muset.
Čím vším se obklopujete, aby vám bylo dobře?
M: Moje žena vnesla do domu barvy, udělala barevné stěny, všechno je tu barevné a teplé. Já byl vždycky jen černobílý. I na sobě jsem nosil jen černou, výjimečně něco bílého. A obklopujeme se krásnou zahradou, což je práce mé ženy, a já se klaním.
Zahrada je jen na vás, dřete tam od rána do noci?
A: Dřu, ale dobrovolně. Teď už se zahrada rozrostla, je zapotřebí ji neustále stříhat, zmenšovat, zkracovat, abychom nebyli v džungli. Tak jsem vzala nůžky a stříhala tak dlouho, dokud jsem si neuhnala golfový loket, doktor říká, že musím odpočívat, ale to mi moc nejde.
M: Já se ale taky podílím na zahradě nějakou svojí tvorbou. Jezdím tam se sekačkou, to mám rád. Ale nejsem tak trpělivý, já skončím tak půl metru před koncem, žádné dočišťování kolem stromečků, toho se bojím...
A: To je pravda, Michal seče jen čtverec nebo obdélník, aby mu to nikde nepřečuhovalo, zbytek je pak na mně.
M: Já dělám jen to, co je na první pohled vidět. Když pak někdo přijde, tak řekne: hmmmm.
Sedíme v dřevostavbě, ale všude jsou cihly. Kde se na dřevostavbě vzaly?
M: To jsme nalepili. Je to z materiálu, který je ohebný, a když se přilepí, tak ztvrdne. A jako zázrakem to vypadá jako cihlový baráček. Ale jsme rádi, že je to dřevostavba, uchovává to teploučko. Nejen pocitově, že se nám tu líbí a je tu příjemně, ale i tak, že v zimě ta dřevostavba opravdu dokáže teplo udržet.
Chybí vám tu něco?
A: Myslím, že ne, že nám tu nechybí nic. Jsme tu maximálně spokojení. Zaklepu to, vážíme si toho, jsme tu hrozně rádi, já to mám tedy takhle.
M: Já to mám taky takhle. Nechci to měnit.
Plánujete rekonstrukci domu nebo bytu? Vše potřebné pořídíte na našem Blesk Bazaru!
Článek vyšel v časopise Blesk Hobby. V dubnovém čísle najdete recepty na jarní saláty, nápady, jak osázet truhlíky, nebo tip na swap květin. Aktuální vydání zakoupíte v každé trafice nebo si ho můžete objednat v našem iKiosku. Poštovné je ZDARMA!
