18°C
V Burianově životě šlo všechno jako na drátkách. Měl vlastní divadlo, kino, stáj, vilu s bazénem a popularitu, o kterým se jiným mohlo jen zdát. Zlom přišel 1. září roku 1944. Od toho dne to už šlo jenom z kopce. Německý ministr propagandy Joseph Goebbels nechal uzavřít všechna divadla v Říši. Nehrálo se až do května 1945, kdy bylo Burianovo divadlo znárodněno a přejmenováno na Divadlo kolektivní tvorby. Burianovi byl zabaven veškerý majetek a komika zavřeli do jedné cely s esesáky.
Byl obviněn, že:
1) V rozhlasovém skeči Hvězdy nad Baltimorem zesměšňoval exilovou vládu v Londýně, konkrétně Jana Masaryka.
2) Prý ve své vile hostil německé okupanty včetně K. H. Franka.
3) Uplatil magistrátní úředníky, aby získal městský pozemek k rozšíření tenisového kurtu.
4) S využitím německé protekce získával benzin do svého auta.
5) Zdravil nacistickým pozdravem (zdviženou pravicí). Obhajoba: Zde Burian vypověděl, že takto nezdravil, a pokud vůbec zdravil na jevišti se zdviženou pravicí, že to byla ruka se zaťatou pěstí nebo že tento úkon doprovázel slovy: „Takhle vysoko skáče můj pes, když přijdu domů.“ Dostal pokutu, tři měsíce basy a zákaz vystupování na pět let. Pak pracoval v dolech, jako poslíček na horských chatách, kde jezdil s autem pro rekreanty ROH a v kuchyni pak škrábal brambory. Zde už začal ilegálně vystupovat. Plně rehabilitován byl až po revoluci roku 1989.
