Už jako dítě nesplnila očekávání své noblesní matky tím, že po ní nebyla štíhlá ani dost pohledná. „Byla velmi krásná a velmi divná,“ říkala často o matce Stella. Paní Zázvorková se s výchovou svých dětí nijak nemazala. Kromě Stelly měla ještě o osm let staršího syna Jana. „Když občas nebylo něco podle jejího, majzla nám facku a bylo to…“ vzpomínala Stella, která pak prý celý život raději vše dlouze probírala a u svého dítěte zásadně nepoužívala tělesné tresty.
Bez protekce
Mladá Stella nesplnila ani přání svého milovaného tatínka, aby se po něm stala architektkou. Vzhledem k tomu, že neuměla namalovat ani okno a ve škole ji ze všeho nejvíc nebavila matematika a deskriptiva, musel to nakonec vzdát. Ostatně architektem, a velmi dobrým, se stal Stellin starší bratr Jan. Na vytouženou konzervatoř se ovšem nedostala. Tatínek odmítl jakoukoliv protekci, ačkoliv se dobře znal s mnoha slavnými herci té doby. „Na přijímačkách jsem recitovala báseň Jana Nerudy a hned u první sloky jsem se zapletla do textu,“ smála se Stella o mnoho let později. A tak ji nechali zapsat na anglickou kolej, kde studovala jazyky.
Hrála nábytek
Kdesi v podvědomí měla Stella stále touhu být herečkou, a tak když se dozvěděla, že E. F. Burian přijímá elévy, vypravila se v maminčiných šatech na zkoušku. Přednes Horovy básně Most jí tentokrát vyšel a nakonec byla do divadla přijata. „První roli jsem dostala v Zeyerově Staré historii. Hrála jsem jako ostatní elévové nábytek – závěs, umyvadlo a stoličku. Brácha mi za to vysekl poklonu – první představení, a hned tři role najednou…“ vzpomíná Stella v knize O sobě (… život je jiné jeviště). Bohužel divadlo Němci v roce 1941 zavřeli a sám Burian skončil v koncentračním táboře.
Miloš posedlý ženami
Ještě předtím se Stella seznámila v divadélku Větrník s mladým Milošem Kopeckým. „Hráli jsme Fausta, já dostala roli Markétky a Miloš Mefistofela. Zakoukali jsme se do sebe. Pak musel do koncentráku, a když se vrátil, vrátili jsme se k sobě, z čehož moje maminka nebyla nadšená. Hlavně proto, že se Miloš spřátelil s mým tatínkem a chodili spolu na tahy…“ vyprávěla Stella o dalším konfliktu s matkou.
Od začátku to ale nebylo šťastné spojení, i když toho, že se vzali, nakonec Stella nelitovala. „Byl to zajímavý, výjimečný muž,“ říkala o něm i o mnoho let později. Jenže mladí manželé, očekávající miminko, neměli ani byt ani peníze. Miloš navíc už tehdy trpěl depresemi a neskrýval svou posedlost ženami. Není divu, že manželství vydrželo pouhý rok. „Miloš mi nikdy neublížil, vlastně jsme si spolu užili i dost legrace. Přátelský vztah, který jsme spolu měli, se paradoxně rozchodem ještě prohloubil. Dokázali jsme se proto vzájemně podržet i po tragické smrti naší Janičky,“ říkala. Stella si po rozvodu vlastně už nenašla muže na celý život. Později hlásala, že nejlepší muži jsou kamarádi.
Černý den
V době, kdy bylo dceři Zázvorkové a Kopeckého skoro šestnáct let, na začátku šedesátých let, šla Stella z práce do práce. Měla příležitosti ve filmu i v mateřském Divadle ABC, kde začínala v úžasné době Werichova šéfování. Jenže právě tenhle pracovní kolotoč a málo času na dceru způsobily velkou tragédii. Dcera Jana, která měla stejné deprese jako její otec, se zřejmě cítila osamělá a chtěla na sebe upozornit demonstrační sebevraždou. Pustila plyn v troubě a čekala, že se máma včas vrátí.
Jenže právě ten den se Stella zapovídala s Natašou Gollovou, která se potřebovala svěřovat. Když došla domů, Jana už byla mrtvá. Ona sama o té tragédii nikdy nechtěla mluvit. Vzpomínala na ni později přímá účastnice Květa Fialová. Stella ji jako sousedku přivolala a sama se snažila dceru oživit. „Bylo to strašné, chvíle, na kterou nezapomenu, co živa budu…“ svěřila se Fialová Blesku.
Dělání je lék
Na smutek si Stella našla lék – vrhla se do práce v divadle i ve filmu a v soukromí se upnula na svého tehdy teprve čtyřletého synovce Jana, který nakonec udržel rodinnou tradici a stal se architektem. Stella bavila národ svými komickými rolemi a jen málokdo tušil, jak velkou bolest skrývá.
Odreagovávala se také cestováním, které milovala. Zvala přátele k sobě domů na dobré jídlo. Parťáky jí byli skvělí baviči její generace – Jiří Sovák, Vlastimil Brodský, Miroslav Horníček, Lubomír Lipský, ale i malíř Vladimír Komárek. Jak řekla, nejlepší chlapi pro ni byli kamarádi…
