„Hrát v tomto seriálu si všichni pochvalovali. Já obzvlášť,“ vzpomíná Kopecký ve své biografii Já. Při vysílání seriálu mu diváci posílali stovky dopisů, jeho popularita i sláva ohromně rostly. Ale přesto byl Kopecký z postavy nešťastný. „Ve své kariéře jsem hrál lepší role a byl v nich lepší než ve Štrosmajerovi, ale ty upadly v zapomnění,“ smutnil Kopecký. Svým způsobem byl Kopecký naštvaný na scenáristu Jaroslava Dietla (†56), že tu opravdovou slávu zažil až díky němu. Možná i proto mezi nimi panoval zvláštní vztah.
S Dietlem si moc nerozuměli
Když se ti dva setkali, tak se každý z nich změnil. „Vztah pana Kopeckého a mého muže byl z mně nepochopitelných důvodů plachý,“ vzpomíná Magdaléna Dietlová. „Když přišel Miloš Kopecký občas za Jaroslavem k nám domů, zdálo se mi, že to není ten Miloš Kopecký, kterého znám z nejrůznějších setkání. Jako by mezi ním a Jaroslavem byla jakási bariéra. Miloš se vyjadřoval prkenně, koženě a plachost padla i na Jaroslava.“
Miloš Štrosmajer
Přesto právě za tisíce dopisů vděčí Kopecký scenáristickému umu Jaroslava Dietla. Některé byly zabaleny v obálce s adresou MUDr. Štrosmajer, Praha. Přicházela i psaní z Německa, Polska či Finska. U těch ve finštině s několika desítkami podpisů byl připojen překlad české učitelky. Psala, že vzhledem k tomu, že lidé ve Skandinávii nedávají průchod svým emocím, je sama velmi překvapena nadšenou reakcí finských televizních diváků.
Srazy po deseti letech
Když natáčení skončilo, byli všichni smutní. Tak skvělý kolektiv se nesejde každý den. Herečce Elišce Balzerové (62) se stýskalo tolik, že po deseti letech od dokončení seriálu uspořádala setkání herců a jeho tvůrců. Pozvala je na večeři. Omluvil se pouze Ladislav Chudík (87), který hrál primáře Sovu. O to víc na něj všichni vzpomínali. Než se rozešli, napsali mu do Bratislavy dopis. Miloš Kopecký v něm poznamenal: „Moc chytře jste to vymyslel. Někdy člověk zvítězí tím, že se nedostaví. Ten večer byl o Vás, pane Chudíku.“
Za dalších deset let se konalo druhé setkání. Tentokrát se nedostavil Miloš Kopecký. Zemřel. Ladislav Chudík si tehdy vzpomněl na dopis, který dostal, a řekl: „Miloš vždycky věděl, co se má udělat. On se prostě nedostaví a celé setkání po dvaceti letech je o něm."
