Zákeřný zloduch, neodolatelný seladon a svůdník, vnitřně rozervaný tragéd, ale i lékař – odborník na slovo vzatý s puncem lidového mudrce, tím vším Miloš Kopecký ve svém hereckém životě byl a tak ho viděli lidé. V soukromí však, když žil své opravdové »já«, se často měnil. Maniodepresivní psychóza dělala z velkého umělce trpícího člověka.
Dětská hrůza
Miloš Kopecký se narodil 22. srpna 1922 otci Vladimírovi, majiteli kožešnictví, a matce Martě, rozené Grimmové. Ta se těsně před svatbou stala z modelky vyučenou kloboučnicí. To, že byla Židovka, předznamenalo její osud. Za okupace musela nosit na obleku jako ostatní Židé v protektorátu Böhmen und Mähren – žlutou Davidovu hvězdu jako členka Němci určené »podřadné rasy«.
Aby si uchoval živnost, dal se s ní stejně manžel rozvést. Miloš Kopecký o tom později v knize Já napsal: „Otec nad maminkou de facto vynesl ortel. Kdyby totiž rodiče nebyli rozvedeni, maminka by se neocitla v Osvětimi, ale zůstala by patrně v Terezíně, kde bylo možné válku přežít.“ Tato hrůza z dětství provázela Kopeckého celý život a stála u vzniku jeho maniodepresivní psychózy. Trauma ze ztráty matky, která v Osvětimi zahynula, z něj udělalo terč této nemoci. Zápal slinivky břišní, odstranění části tlustého střeva a poté život s vývodem nebo rakovina žaludku – to vše překonal. Deprese ho ale nakonec zahubily.
Tvrdá škola
Celkem pětasedmdesát filmů, bezpočet televizních vystoupení, inscenací a divadelních her získaly Miloši Kopeckému v srdcích a zejména hlavách lidí Československa místo, které už nikdy nikdo zaplnit nedokáže.
Ovšem cesta k tomu byla nepředstavitelně krutá. Tři roky po odchodu matky šel kvůli svému židovskému původu do německého pracovního tábora i on, 15. srpna 1944. Přežil a po válce mohl konečně dělat to, co vždycky chtěl a k čemu ho to táhlo už léta – hrát.
Prokletá slivovice
Začínal v Divadle Větrník, kde našel i svou první ženu, Stellu Zázvorkovou. I když se jim v roce 1946 narodila dcera Jana Kateřina (ve svých 15 letech spáchala demonstrativní sebevraždu), manželství vydrželo jen rok. Po zániku Divadla Větrník Kopecký přešel do Divadla satiry a odtud do Národního divadla.
Náhoda tehdy chtěla, že před jedním představením se Kopecký v restauraci, kde obědval, seznámil se dvěma ženami z Moravy. Svěřily mu, že přijely do divadla, a on jim řekl, že tam hraje a že ten večer bude hrát jen pro ně. Jedna z žen ho pohostila slivovicí a Kopecký se tak opil, že hrát nedokázal. Ředitel Vydra ho vyhodil a od té doby prý Kopecký slivovici do úst nevzal. Jiný tvrdý alkohol ano, i víno, ale slivovici už nikdy!
Mistr slov a gest
Ředitel Vydra ale nebyl kruťas, domluvil mu angažmá v Realistickém divadle. Pak přišla vojna a po ní Městská divadla pražská, pak Divadlo E. F. Buriana a Divadlo estrády a satiry, později přejmenované na ABC. Tady hrál s Janem Werichem a Miroslavem Horníčkem, natrvalo ale byl zaměstnán ve vinohradském divadle.
Zazářil jako polní kurát Katz ve filmu Osudy dobrého vojáka Švejka, lidé ho milovali i jako barona Prášila, jihočeského magnáta Petra Voka nebo šéfa vodníků ve filmu Jak utopit doktora Mráčka. Kopecký dokázal slovem a gestem rozesmát a přimět k zamyšlení statisíce filmových i televizních diváků. Jeho role doktora Štrosmajera v Nemocnici na kraji města, hloubka hercovy lidskosti v ní patří k tomu nejlepšímu, co po sobě zanechal.
Trvalý ženáč
Jeho náklonnost k ženám byla legendární. Kromě manželství měl spoustu vedlejších poměrů, bavilo ho dobývat, dvořit se a získávat. Nikdy ale žádnou ze svých »obětí« nepokořil, neublížil jí. Jiří Sovák, sám známý sukničkář, poznamenal: „Na Mildu v tomhle ohledu nikdo nemá a mít nebude. Kdybych to uměl jako on, už tu nejsem…“
Bohužel deprese a další zdravotní potíže život Miloše Kopeckého zkrátily. Svoji roli v seriálu Hospoda už nezvládl, při natáčení byl stále častěji zmatený, a proto se musela zrušit smlouva. Miloš Kopecký zemřel v bohnické psychiatrické léčebně 16. února 1996.
u nás sa zvykne že má IQ húpacieho koníka, len neviem, či som ho neurazila (toho koníka, samozrejme) ... 
