22°C
Stella Zázvorková, Ivo Niederle, ale také Květa Fialová, Ján Roháč nebo Hana Hegerová – o řadě dalších herců, hudebníků a jiných umělců nemluvě – žili dlouhá léta pospolu v domě v pražských Dejvicích. „Téměř všichni buď hráli v Divadle ABC u Jana Wericha, anebo k němu měli blízko, a právě Werich stavbu hereckého domu inicioval. „Stavět se začalo v roce 1959 a o dva roky později jsme se sem stěhovali,“ vzpomíná Ivo Niederle.
Lidé z nás brečeli
Žije ve čtvrtém poschodí zmíněného domu, paní Stella bydlela v prvním. „Znal jsem ji od roku 1957, tehdy jsem k Werichovi nastoupil, ona už tam byla,“ říká. Postupem času se z nich stala oblíbená herecká dvojice, víc než dvacet let spolu jezdili po Československu na zájezdy, někdy sami dva, jindy se souborem. „Scénky pro nás psal Bedřich Zelenka a lidi se při nich smáli, až brečeli. Hlavně to bylo zásluhou Stelly, protože jak ta se uměla do role položit, to se hned tak nevidí,“ dodává.
Smutek řešila jídlem
Stella Zázvorková se po nevydařeném manželství s Milošem Kopeckým už nevdala a po sebevraždě dcery Jany (†15), kterou s ním měla a která se otrávila doma plynem, žádný trvalejší vztah nenavázala. „Možná i proto byla korpulentnější a pak – dceřina tragédie a rozchod s Kopeckým ji hodně stresovaly, a ona možná i proto tak dobře vařila a také jedla,“ říká Niederle. Kulinární fantazie prý předváděla vždy, když to šlo – když nehrála, o svátcích, výročích a dnech volna. „Její vánoční cukroví bylo nepřekonatelné, chodila po baráku a každý dostal ochutnat.“ Ale vůči mužům nezahořkla, čas od času si někoho našla. „Někdy v roce 1967 se ve Žiaru nad Hronom hrál fotbal mezi českými a slovenskými herci, takové mezistátní utkání. Legrace byla veliká, pilo se taky dost a Stellinka se tam hodně sblížila s jedním velmi známým hercem. Já se ženou jsem měl hotelový pokoj vedle ní, a protože zdi nebyly moc silné, slyšeli jsme hodně dlouho, jak intenzivně se ti dva sbližují,“ směje se Ivo Niederle, ale odmítá uvést, o koho šlo. „Ona už zemřela, on taky, to by nebylo správné.“
S tehdejším režimem se podle Ivo Niederleho Zázvorková snažila vyjít. „Byla členkou komunistické strany, ale nikdy nikomu neublížila. Naopak, kde mohla, tam pomohla a režim nijak nešetřila. Nespokojenost dala najevo – ale loajálně,“ říká.
Věděla o emigraci
A přidává víc než osobní vzpomínku. „Po emigraci mé první dcery Barbory zůstala venku i druhá, Alena. Zaplatila si zájezd na Kubu, vystoupila v Montrealu a nepokračovala. Stella byla kromě mě a mé ženy jediná v republice, kdo věděl, že chce emigrovat. Nikomu nic neřekla, nechala si to pro sebe.“
To bylo v roce 1986 a tehdy dvojice Niederle – Zázvorková na estrádách vystupovat přestala. „Utlumil jsem to já,“ říká herec. „Ale kamarádi a dobří sousedé jsme zůstali. Až do její smrti. Bez ní to tady už není ono, a nikdy nebude. “
