Osud si v jeho případě zahrál zvláštní hru. Několikrát v dětství hrál s Vladimírem Menšíkem v televizních Bakalářích i ve filmu. Pak na konzervatoři byla jeho spolužačkou Martina Menšíková, se kterou se skamarádili. Oba nakonec prožívali skoro společně smrt svých otců…
Přidrzlý spratek
Malý Michal se k herectví dostal jednoduše proto, že vedle jejich chaty na Vyžlovce měli svá letní sídla režiséři Václav Krška a Václav Hudeček. „Bylo mi tenkrát pět let. Václav Hudeček potřeboval do divadelní hry přidrzlého spratka, a tak si na mě vzpomněl. Tím začala moje kariéra…“ směje se Michal Kocourek. Od té chvíle jej začali využívat další režiséři na divadle, v televizi i ve filmu. Slavná role přišla v komedii Což takhle dát si špenát, kde si zahrál omlazeného Menšíka, tedy filmového Zemánka.
Otcovský vztah
„Menšík mě během natáčení všude představoval jako svého dalšího syna. I ve skutečnosti měl ke mně otcovský vztah. Asi jsem fakt byl drzej, protože s oblibou o mně vyprávěl historku, že jsem přišel za Václavem Vorlíčkem, postavil se před něj a spustil: Hele, rejžo, kdy už bude pauza, naši mi dali peníze na sváču, tak abych je stačil prožrat… No nevím, ale já si nic takového nepamatuju,“ říká Michal Kocourek.
Dohrál se zlomenou rukou
Velmi rád si také vybavuje, jak jej líčili v maskérně. „To se mi moc líbilo, prostředí i to, jak se o mě starali. Jen ta kudrnatá paruka mi vadila. Vzpomínám také na scénu, kdy jsme s malým Sovákem šli ukrást auto Sloupovi. Přelézali jsme přes plot, kde byl takový malý žebříček a já o něj zakopl a zlomil si ruku. Čtrnáct dní jsem pak točil se zlomeninou, ale stejně to byl naprosto úžasný zážitek.
Smutné loučení
Když se na konzervatoři skamarádili s Martinou Menšíkovou, občas zašel Michal i k nim domů. To prý už byl Menšík hodně nemocný, zmáhalo ho astma. Když bylo Martině 23 let, zemřel. A o rok později zemřel i Michalův tatínek, a tak to společně prožívali. A přesto, že jsou oba pracovně velmi vytíženi, jejich přátelství trvá dál.
