Zatímco v šedesátých a sedmdesátých letech chrlil gejzír lidového humoru Menšík na obrazovkách jednu anekdotu za druhou, na sklonku svého života měl v televizi z politických důvodů dveře zavřené.
„Protože na Barrandově seděl ředitel Ludvík Toman, který jej nesnášel, a v Československé televizi byl ředitel Jan Zelenka, dostával Vladimír méně práce nebo nedůstojné role. V posledních letech se živil hlavně vlastním zájezdovým pořadem Křeslo pro hosta, kde byl hlavním aktérem. Proto také často utíkal z nemocnic, bylo na něm závislých asi deset lidí! A také proto, že své obecenstvo potřeboval,“ říká vdova po slavném herci Olga. V posledních letech Menšíkova života tak byl z řady projektů vyškrtnut, úplně bojkotovat si jej však mocní netroufli.
Nikdy už se tak nestihl vrátit k moderování Silvestrů, v nichž zazářil třikrát po sobě v letech 1977 až 1979. Československá televize v nich už v osmdesátých letech Menšíka poté, co se jim vykašlal na televizní Křeslo pro hosta, kam byli zváni samí političtí hosté, nechtěla. „Poprvé to prý bylo skvělé, podruhé dejme tomu a potřetí nás s tím už poslali do lesa,“ přiznává Gustav Oplustil, scenáristický nestor televizní zábavy, s tím, že po třetím Menšíkově Silvestru už vedení televize dál pokračovat nechtělo. A s Menšíkovou smrtí roku 1988 skončil i zlatý věk naší televizní zábavy…
