Emil Kolben se narodil 1. listopadu 1862 ve Strančicích u Prahy. Po studiích na pražské technice získal stipendium, díky kterému mohl vycestovat do zahraničí. V roce 1888 dorazil do New Yorku, kde začal pracovat pro Thomase Alvu Edisona. Vypracoval se až na šéfinženýra jeho společnosti. V Americe spolupracoval také s Nikolou Teslou, který ho přizval ke zkouškám elektromotorů na střídavý proud. Po návratu do Evropy působil ve švýcarské firmě Oerlikon.
V roce 1896 založil Kolben ve Vysočanech nedaleko železnice továrnu, která začínala v dřevěné dílně s 25 zaměstnanci. Vyráběla elektromotory pohánějící stroje v jiných továrnách, generátory pro výrobu elektřiny a později také zařízení pro elektrárny a tramvaje. Kolben jako první v českých zemích zavedl elektrické pojízdné jeřáby, které dělníkům usnadňovaly práci. Do roku 1910 podnik vyrobil deset tisíc elektrických strojů. O rok později si továrnu přijel prohlédnout i Edison.
V roce 1921 se Kolbenův závod spojil s Českomoravskou strojírenskou a o šest let později s firmou Breitfeld-Daněk. Vzniklo tak známé ČKD, které vyrábělo také lokomotivy, tramvaje nebo vojenskou techniku. V době největšího rozmachu zaměstnávalo kolem 12 tisíc lidí. Po nacistické okupaci musel Kolben kvůli svému židovskému původu odejít z vedení podniku a jeho rodina přišla o majetek. Dne 9. června 1943 byl deportován do Terezína, kde o necelý měsíc později zemřel. Stal se tak jedním z 26 členů Kolbenovy rodiny, kteří nepřežili holocaust.
Bývalý průmyslový areál ve Vysočanech dnes nahrazují bytové domy. Jen v projektu Kolbenova park má vzniknout přibližně tisíc bytů, další stovky přibývají v projektech Lofty Kolbenova a Kolben Gate. Společnost Skanska Residential buduje Čtvrť Emila Kolbena, kde jednotlivé domy nesou jména jeho příbuzných, například bratrů Alfreda a Jindřicha nebo dětí Hanuše a Lilly.
Ne všechny původní tovární budovy ale zmizely. „Dnes tuto proměnu provází bytová výstavba ve Vysočanech a Libni – a s ní i citlivá otázka bourání historických továrních budov. Jejich demolice vyvolávají emoce i obavy, zda s nimi nezmizí také jedinečný duch místa,“ uvedl pro Blesk Jiří Janák, radní Prahy 9 odpovědný za územní rozvoj. Jako příklady zachování průmyslových staveb zmínil halu E v Kolbenově ulici a Lofty Kolbenova. „Zároveň je ale třeba přiznat, že podobné řešení nelze zopakovat u každého objektu,“ dodal.
