Fischer se narodil v roce 1876 ve Slaném a později patřil k nejvyhledávanějším psychiatrům v Praze. Léčil mimo jiné Charlottu Masarykovou a ve Veleslavíně založil vlastní léčebný ústav pro nervové a duševní choroby. Demenci zkoumal ve stejnou dobu jako Alzheimer. Jen s mnohem větší skupinou pacientů. Po válce ale jeho jméno postupně zmizelo z povědomí. Nacisté ho pronásledovali kvůli jeho původu, po roce 1945 mu naopak nepomohlo, že byl spojený s německým prostředím.
„Byl to lékař světového významu, na kterého se zapomnělo. Pracoval souběžně s Alzheimerem na popsání té samé nemoci. Fischer měl dokonce lepší výsledky a pracoval s větší skupinou lidí,“ řekl pro Blesk Michal Zika, jeden z jeho nejbližších žijících příbuzných. Podle něj sehrála roli válka i to, že Fischer působil v Praze a měl židovské kořeny. „Ve světě se dokonce občas říká, že by se nemoc neměla jmenovat Alzheimerova, ale Fischerova,“ dodal. Oskar Fischer dnes nemá žádné přímé potomky. Zikovu rodinu s ním pojí příbuzenství přes jeho syna, který si vzal sestru Zikova otce. Manželé však zůstali bezdětní a část rodinného archivu se díky tomu dochovala právě v rodině Michala Ziky.
O Fischerovi se znovu začalo mluvit až po roce 2009. Zahraniční odborníci tehdy v archivech narazili na jeho práce a upozornili na jejich význam. „Američané se ptali, jestli bude přednáška o profesoru Fischerovi, a tady o něm skoro nikdo nevěděl. Teprve potom se začalo pátrat v archivech a znovu se o něm psát,“ popsal Zika. Přitom nešlo jen o vědce zavřeného v laboratoři. Fischer byl ve své době známou osobností, působil jako soudní znalec a vyjadřoval se i k psychickému stavu Adolfa Hitlera. Podle Ziky se mu nakonec stalo osudným, že se nehodil ani nacistům, ani pozdějšímu režimu.
Terezín
Gestapo Fischera zatklo v roce 1941 a odvezlo ho do Malé pevnosti v Terezíně. Přestože byl evangelík, nacisté ho podle Ziky považovali za člověka židovského původu. „Nepomohlo mu ani to, že po svatbě konvertoval k evangelické církvi. Už měl prostě v rodném listě napsáno, že je částečně Žid,“ uvedl. V Terezíně byl vězněn několik měsíců. Na následky výslechů a mučení zde 28. února 1942 zemřel.
Jeho osud nyní připomíná nový kámen zmizelých. Mosazná kostka se jménem Oskara Fischera byla ve středu slavnostně vsazena do chodníku ve Španělské ulici za účasti zástupců Prahy 2, příbuzných i veřejnosti. Po odhalení k ní lidé postupně přicházeli s květinami a na mosaznou destičku pokládali také malé kamínky podle židovského zvyku.
