Smutnou novinu sdílela s veřejností Sanitka splněných snů. „Dnes nás hodně bolí u srdce. Zuzanka odešla…“ Její odchod oplakává nejen rodina a dobrovolníci, ale i tisíce Čechů, kteří statečné mladé ženě na dálku fandili.
Bylo jí pouhých pětatřicet let. „Nad tím, jak málo času dostala, zůstává bolest a tiché ‚proč‘, na které není odpověď,“ stojí v dojemné vzpomínce organizace.
Princezna Šeherezáda
Pro všechny, kdo Zuzance fandili, je téměř nepochopitelné, jak blízko už tehdy byl konec. „Byla tak šťastná na vašem výletě, člověk by nevěřil, jak málo času má,“ vystihují upřímná slova jednoho ze sledujících obrovský kontrast mezi jejím tehdejším nadšením z výletu a krutou realitou.
Zuzanka v srdcích svých blízkých i posádky sanitky navždy zůstane na své milované vyhlídce. Budou si ji pamatovat jako usměvavou „princeznu Šeherezádu“, kterou společnými silami donesli tam, kde si tolik přála ještě jednou být. Právě tam, s výhledem, který neodmyslitelně patřil k jejímu životu, byla obklopena lidmi, kteří pro ni znamenali nejvíc.
Vzpomínka na den štěstí
Dobrovolníci ze Sanitky splněných snů cítí přes všechen smutek i velkou vděčnost: „Jsme vděční, že jsme u toho mohli být. Že v čase plném bolesti zbyla i chvíle štěstí. Zuzanko, přáli bychom ti tolik dalších návratů. Tolik obyčejných dní s těmi, které jsi měla ráda…“ vzkazují do nebe.
