„Dnes se odhaduje, že tam lidé vynesli během let okolo 13 tun balvanů. Většinou těch, co se vejdou do kapsy. Nějaký větší, který zabere třeba celý batoh, tam někdo položí spíše u nějakého výročí,“ řekl Kryštof Hyvnar z Junáka – českého skauta.
Místu, kde mohyla stojí, se říkalo u Ivánka, podle majitele pozemku. Z toho se pak odvodil i název pomníku Ivančena.
Mezi lidmi se dokonce vykládá, že mezi balvany se ukrývá i kámen z Měsíce. Odborníci se shodují, že neobvyklý pomník se stal českým fenoménem. Zatímco na mnoho jiných pomníků lidé zapomenou, pro Ivančenu to neplatí. Stále k ní míří tisíce turistů, jen postoj, proč tam jdou, se mění.
Za komunistů zakázaná
Za komunismu to byl třeba ideologický protest proti totalitě, neboť jít k mohyle bylo zakázané. Režim skautům ani trampům nefandil. „Chytali nás už na nádražích, a říkali nám, že jestli chceme studovat, ať se vrátíme domů. Časem jsme už všechny tajné poznávali a uměli se jim vyhnout,“ vzpomínal jeden z trampů.
Nyní památník přátelství turisté vnímají nejen jako symbol věrnosti skautským ideálům, ale i jako symbol přátelství, svobody, demokracie a návratu k přírodě. „Ivančena má prostě zázračnou schopnost nabalovat na sebe v čase další a další významy,“ dodal Hyvnar.
Pět statečných
Výstup na Ivančenu, kam míří lidé všech věkových kategorií od nás i z ciziny, je každoroční tradicí okolo 24. dubna, kdy v roce 1945 těšínské gestapo popravilo pět členů Odboje slezských junáků - Vladimíra Čermáka, Vladimíra Pacha, Otto Kleina, Quida Němce a Milana Rottera.
Skončili v hromadném hrobě. Mohyla pak začala vznikat díky skautům z 30. oddílu Junáka z Ostravy od 6. října 1946.
Na počest hrdinných junáků a skautů v období války by mohla vniknout naučná stezka. „Trasa by vedla místy, kudy převáděli vojáky do exilu, pašovali zbraně, jídlo a podobně. Nesla by název Ve stopách převaděčů,“ sdělil Martin Lokaj, předseda Jednoty Československé obce legionářské Ostrava.
VIDEO: Restaurátor Dvořák renovuje v Beskydech unikátní sušárnu Dušana Jurkoviče. (září 2026)
