Soutěžní workshop Nové Holešovice řešil proměnu okolí stanice metra a vlakového nádraží Nádraží Holešovice v novou městskou čtvrť s bydlením, obchody, službami a veřejným prostorem. Vypsal ho společný podnik DPP a Nové Holešovice Development. Zapojilo se osm českých a zahraničních týmů, mezi finalisty se dostal i ateliér Ondřeje Chybíka, který nakonec soutěž vyhrál.
Návrh stojí na novém náměstí, které má vzniknout přímo u dnešního dopravního uzlu. V přízemí okolních budov se počítá s kavárnami, restauracemi a obchody, další prostory mají sloužit k bydlení i práci. Náměstí má zároveň propojit vlakové nádraží, metro a tramvaje a stát se novým centrem Holešovic.
Terakotová barva
Terakotovou barvou architekti zvýrazní věž, odbavovací halu, arkády i část náměstí. Barva má podle nich odkazovat na industriální charakter Holešovic. Nejvyšší budova má mít 74 metrů. Jednou z nejtěžších částí návrhu bylo podle Chybíka vyřešit orientaci lidí v prostoru. K vlakům je má navést nová odbavovací hala se zaklenutým stropem. Uvnitř budou obchody, zázemí a místa k sezení.
Proměnit se má také prostor podél železnice. „Dnes, když tam jste, tak je to vlastně konec města,“ řekl Ondřej Chybík při představení návrhu. Architekti podél železničního tělesa navrhli zhruba osm metrů hluboký parter s oblouky, který má prostor otevřít veřejnosti a oživit dosud zadní část území.
Vítězný návrh ještě není definitivní. Architekti ho budou dál upravovat podle dalších požadavků a postupně dopracují jednotlivé detaily. „Budeme ho zpřesňovat do podoby, podle které se potom bude stavět,“ říká Chybík.
Další projekty
Chybík s ateliérem dělal Waltrovku, Nuselský pivovar nebo jihlavskou arénu. Nové Holešovice jsou rozsahem větší, princip práce ale podle něj nový není. „My tomu říkáme, že se naše města snažíme sešívat,“ říká. „Snažíme se ta místa uzdravovat, sešívat, přinášet tam novou energii, vytvářet nové veřejné prostory, náměstí, ulice.“
Architektem chtěl být od jedenácti. V knihovně v Modřicích u Brna tehdy viděl rozvinutý pohled na místní náměstí. Vedle fotografií domů byl návrh, jak by mohly po úpravách vypadat. „Pochopil jsem v ten moment, co je síla architektury, že architektura může vytvářet z něčeho, co třeba není pěkné a nefunguje, věci funkční a hezké,“ vzpomíná. Po příchodu domů začal překreslovat domy, které viděl z dětského pokoje. „To byl moment, kdy jsem začal chtít být architektem a vydrželo mi to vlastně pořád,“ zakončil úsměvem.
