Nedávný incident v ruském Šelechově poblíž Irkutsku připomíná scénář z hollywoodského thrilleru. Zaměstnankyně irkutského protimorového institutu zemřela začátkem října po těžkém zápalu plic a téměř 200 lidí, kteří s ní mohli přijít do kontaktu, bylo následně vzato pod lékařský dohled.
Případ vyvolal spekulace o možném plicním moru. Některá ruská média uvedla, že žena měla při práci rozbít zkumavku obsahující původce moru. Tato verze však nebyla oficiálně potvrzena. Ruský Rospotrebnadzor naopak uvedl, že žena zemřela na pneumonii nejasné etiologie a že ve vyšetřovaných vzorcích nebyly nalezeny mikroorganismy související s její pracovní činností. Úřad zároveň označil epidemiologickou situaci v Irkutsku a Šelechově za stabilní.
Co tedy o plicním moru skutečně víme?
Co plicní mor způsobuje?
Původcem moru je nebezpečná bakterie Yersinia pestis. Ano, jde o stejný druh bakterie, který stál za pandemií známou jako černá smrt.
Mor se u člověka může projevit třemi hlavními klinickými formami:
-
dýmějový mor – nejčastější forma,
-
septický mor – infekce se šíří krevním řečištěm,
-
plicní mor – bakterie napadne plíce a způsobí těžkou pneumonii.
Plicní mor je nejzávažnější a zároveň nejméně častou hlavní formou moru. Může vzniknout jako komplikace jiné formy onemocnění, nebo po přímém vdechnutí bakterie. Na rozdíl od dýmějového moru se může přenášet z člověka na člověka prostřednictvím respiračních kapének.
Šíření: blechy nejsou vždy potřeba
U dýmějového moru se člověk nejčastěji nakazí kousnutím infikované blechy, která se může živit na nakažených drobných savcích. Přenos na člověka ale může nastat také přímým kontaktem s infekčním materiálem.
U plicního moru je situace jiná.
Přenos z člověka na člověka je možný prostřednictvím respiračních kapének, které vznikají například při kašli nebo kýchání. Typicky je zapotřebí blízký a delší kontakt s nemocným člověkem. CDC uvádí jako rizikový kontakt vzdálenost menší než přibližně 1,8 metru; WHO používá hranici 2 metrů. Nejde však o přesnou hranici, po jejímž překročení riziko náhle mizí.
Dobrou zprávou je, že podle CDC nejde o klasický vzdušný přenos drobnými aerosoly, které mohou ve vzduchu dlouho přetrvávat například u spalniček. U plicního moru se uplatňují především větší respirační kapénky a blízký kontakt.
Příznaky: nemoc může postupovat velmi rychle
Inkubační doba plicního moru bývá krátká, obvykle 1 až 3 dny. Příznaky mohou nastoupit náhle a rychle se zhoršovat.
Mezi typické projevy patří:
-
vysoká horečka a zimnice,
-
silná bolest hlavy a celková slabost,
-
kašel,
-
dušnost a bolest na hrudi,
-
rychle se rozvíjející těžká pneumonie,
-
vykašlávání krvavého hlenu.
Bez léčby může plicní mor postupovat velmi rychle a skončit smrtí.
Úmrtnost a léčba: rozhoduje rychlost
Tvrzení, že neléčený plicní mor je téměř vždy smrtelný, má reálný základ. Světová zdravotnická organizace uvádí, že plicní mor je bez včasné léčby smrtelný. Zároveň ale platí zásadní rozdíl oproti době středověkých pandemií: dnes máme účinná antibiotika.
Při podezření na mor se s léčbou nemá čekat na laboratorní potvrzení. CDC doporučuje zahájit odpovídající antibiotickou léčbu co nejdříve. Mezi používané léky patří například gentamicin, doxycyklin nebo některé fluorochinolony; konkrétní volba závisí na závažnosti onemocnění a dalších okolnostech.
Včasná léčba výrazně zvyšuje šanci na přežití. WHO uvádí, že pokud je plicní mor rozpoznán a léčen včas, jsou výsledky léčby výrazně lepší než u neléčeného onemocnění.
Jak by vypadala ochrana, kdyby se plicní mor objevil v Evropě?
Scénář nekontrolovaného šíření po Evropě není při jediném importovaném případu realistickým výchozím předpokladem. Plicní mor je sice závažné onemocnění, ale existují účinná opatření, která dokážou přenos přerušit.
Postup by typicky zahrnoval:
-
Izolaci nemocného: Pacient s podezřením na plicní mor by byl izolován a byla by zavedena standardní a kapénková opatření.
-
Ochranu zdravotníků: Personál by používal odpovídající osobní ochranné prostředky. Při běžné péči není podle CDC nutný respirátor s filtrem typu N95/FFP3 jen kvůli plicnímu moru; zvýšená ochrana může být namístě například při výkonech vytvářejících aerosoly.
-
Trasování kontaktů: Hygienici by vyhledali lidi, kteří s nemocným přišli do blízkého kontaktu.
-
Preventivní léčbu: U lidí s významnou expozicí může být nasazena antibiotická chemoprofylaxe. CDC a WHO doporučují u blízkých kontaktů plicního moru zpravidla sedmidenní profylaxi.
-
Laboratorní potvrzení: Podezření by se ověřovalo vyšetřením například krve nebo sputa.
Důležitý detail: podtlakové oddělení není pro plicní mor obecně nutnou podmínkou izolace. WHO doporučuje izolaci a kapénková opatření; podle jejích pokynů není při plicním moru potřeba zvláštní systém podtlakového větrání.
Temná historie nemoci
Historie moru patří k nejtragičtějším kapitolám lidských dějin. Pandemie známá jako černá smrt ve 14. století zabila v Evropě desítky milionů lidí. WHO dnes uvádí více než 50 milionů obětí v Evropě.
Mor se ale nepodařilo zcela vymýtit.
Přirozená ohniska Yersinia pestis stále existují v některých částech světa. Nejvíce lidských případů se v posledních desetiletích objevovalo zejména v Demokratické republice Kongo a na Madagaskaru; mezi významné endemické země patří také Peru.
Ojedinělé případy se objevují také ve Spojených státech, především na západě země. Podle amerického CDC je v USA v posledních desetiletích hlášeno v průměru asi sedm případů moru ročně, přičemž většina z nich má dýmějovou formu.
Mor byl navíc v minulosti skutečně součástí sovětského programu biologických zbraní. Historické zdroje uvádějí, že Sovětský svaz pracoval také s Yersinia pestis a mor patřil mezi patogeny zkoumané v rámci rozsáhlého programu biologického zbrojení.
Co tedy znamená případ ze Šelechova?
Případ zemřelé zaměstnankyně protimorového institutu je bezpochyby důvodem k důkladnému epidemiologickému vyšetření. Není však správné v tuto chvíli tvrdit, že v Šelechově vypukla epidemie plicního moru.
Podle ruských zdravotnických úřadů nebyl u zemřelé potvrzen mikroorganismus spojený s její pracovní činností a epidemiologická situace v regionu zůstává podle jejich vyjádření stabilní. Téměř 200 lidí bylo v reakci na případ vzato pod lékařský dohled, přičemž dosavadní informace neukazují na další nemocné.
Pokud by se plicní mor skutečně potvrdil, neznamenalo by to automaticky hrozbu nekontrolovaného šíření po Evropě. Nemoc je sice závažná a bez léčby může být smrtelná během velmi krátké doby, současně je však léčitelná antibiotiky a její přenos mezi lidmi lze účinně omezovat izolací, ochrannými opatřeními, sledováním kontaktů a preventivní léčbou exponovaných osob.
Nejdůležitější je proto v případě podobných zpráv rozlišovat mezi potvrzeným případem, podezřením a neověřenou informací. Právě v případě Šelechova je tento rozdíl v současnosti zásadní.
