Lubošek zmizel ze sídliště na konci srpna: O 15 let později se ozval chlapec z Afriky!
Byl konec srpna roku 1988 a na sídlišti v Púchově panoval běžný víkendový klid. Pětiletý Ľuboš si hrál se starším bratrem na pískovišti před domem, když je matka z okna zavolala na oběd. Starší chlapec poslechl a vyrazil ke dveřím, malý blonďák se ale rozhodl podívat ještě za roh paneláku. Od té chvíle ho už nikdy nikdo nespatřil. Rozběhla se jedna z největších pátracích akcí v naší historii, při které se prohledávala staveniště a otevíraly hroby, ale skutečný šok přišel až o patnáct let později, když se s neuvěřitelným tvrzením ozval neznámý mladík z druhého konce světa...
Byl konec srpna, ale venku panovalo nezvyklé chladno, pouhých čtrnáct stupňů. Pětiletý Ľuboš měl na sobě modrou mikinu s červenými prvky, červený rolák, růžové punčocháče a tmavě modré holínky. Na pískovišti před panelákem si hrál se starším bratrem Stanislavem, který na matčino volání k obědu okamžitě poslechl. Ľuboš udělal pár kroků za roh a doslova se vypařil. Následovala největší pátrací akce v historii Slovenska. Do ulic naběhla armáda, Veřejná bezpečnost i zoufalí dobrovolníci z řad sousedů. Otevíraly se dokonce i staré hroby na místním hřbitově, ale všechno bylo marné. Jediným záchytným bodem byla pachová stopa, kterou zachytil policejní pes, ta však nekompromisně končila na kraji chodníku u cesty.
Okamžitě se vyrojily děsivé teorie. Ten samý měsíc zmizely v Československu beze stopy další tři mladé ženy a lidé si začali šeptat o tajemném bílém favoritu, který křižuje republiku a unáší děti. Bývalý kriminalista Matej Snopko ovšem přišel s mnohem prozaičtějším, ale o to hrůznějším vysvětlením. Púchovské sídliště bylo tehdy obřím staveništěm plným hlubokých výkopů. „Když se tehdy stavělo sídliště, mohl chlapec spadnout do nějakého výkopu a tam si ho nevšimli, nebo někdo mohl tělo na stavbě i ukrýt,“ popsal serveru Pluska možný scénář s tím, že prohledat tuny čerstvě zalitého betonu bylo tehdy technicky nemožné. Kriminální stopu ale nevyloučil. „V roce 1988 se tu nemohli potulovat nějací kriminální živlové z Rakouska, Německa nebo Ameriky, za jeho zmizením spíš mohli stát domácí gauneři a šílenci,“ zhodnotil případ.
Naprostý šok přišel v květnu 2003 z druhého konce světa. V Jihoafrické republice se přihlásil na policii mladík Happy Sindane s tvrzením, že ho jako malého bílého chlapce unesli a nutili žít jako otroka v černošské rodině. Jeho podoba se zmizelým Ľubošem byla natolik fascinující, že ji zaznamenala i slovenská sekce Interpolu. „Je to neskutečná podoba,“ reagovala tehdy na televizní záběry chlapcova matka, ačkoliv ji mátlo, že mladík měl hnědé oči, zatímco její syn modré. Naděje rodiny ale vzápětí krutě zničily testy DNA, které shodu nepotvrdily. Sám africký mladík byl o deset let později nalezen mrtvý a ukamenovaný. Oficiální pátrání policie dávno ukončila a rodině zbyla jen nekonečná bolestná nejistota. Matka se starším synem podle Plusky žijí ve stejném púchovském bytě dodnes, otec Anton již zemřel.
Interpol má jiné prostředky, nejen vizuální srovnání