25 let od zmizení tří Čechů v Albánii. Lenčin bratr promluvil: Rodinu semlely další tragédie! A co se podle něj stalo?
Psal se rok 2001 a trojice českých studentů bratři Jan (22) a Michal (23) a jeho přítelkyně Lenka (23) odjeli v létě do světa. Zamířili do Albánie, to ale netušili jejich rodiče. Když se nevrátili v domluvenou dobu domů, začalo pátrání. Poslední stopou ale bylo překročení albánských hranic hned začátkem srpna. Za uplynulých 25 let se nepodařilo zjistit, co přesně se stalo. Mrazivou zpověď nyní o čtvrt století později poskytl Lenčin bratr Petr.
Plán tří českých studentů byl jasný - pojedou do Albánie, kde projdou tamní hory a malá města. Pak zamíří přes Řecko, Bulharsko a Rumunsko zpět domů. Lenka vyrazila z Prahy 5. srpna a s bratry Pavelkovými se měla sejít v Budapešti. 7. srpna společně vstoupili na hranicích do Albánie. Zde jejich stopa zcela mizí. Nikdo další je prokazatelně neviděl. Už nikdy...
Měli se vrátit začátkem září, ale nestalo se tak. Rodiče všech tří jejich pohřešování nahlásili na policii, rozjela se ohromná pátrací akce, která trvala několik let. Objevovali se nespolehliví svědci - taxikář, který měl trojici vézt - i falešné naděje - říjnová zpráva o nalezení studentů se ukázala jako nesprávná. Když Carla del Ponteová přišla s informací, že Albánci během války v Kosovu obchodovali s lidskými orgány, prověřovala se i tato možnost. Obnovené pátrání v roce 2009 přineslo pouze kusé informace, vypadá to ale, že tři Čechy někdo přepadl a zabil.
Této teorii, se kterou měl přijít český spisovatel Josef Urban, který v Albánii pátral, souhlasí i Lenčin bratr Petr. Po 25 letech od zmizení sestry s přáteli promluvil pro server Marianne.cz. Vzpomínal, jak mu Lenka nabízela, aby jel s nimi a také mu prozradila, že místo do Rumunska, jak tvrdili rodičům, jedou do Albánie. „Nejdřív jsem si myslel, že mohlo jít o obchod s bílým masem, ale teď se přikláním k tomu, že šlo o loupežnou vraždu. Pepovi Urbanovi se podařilo dopátrat recidivistu, o kterém si myslí, že studenty okradl a zabil. Přikláním se k tomu samému,“ řekl v rozhovoru.
Celá situace byla velmi frustrující. Petrovi se zpočátku pátrání zdálo, že česká vláda nic nepodniká a ani finančně nepodporuje záchranné akce. Později mu došlo, že mohlo být vše jinak. „Když se na to dívám zpětně, přišlo mi, jako by jim albánská vláda a možná i mafie házely klacky pod nohy.“ Dva roky po zmizení jim britská policie doručila Lenčin cestovní pas s tím, že se s nim prokazovala zadržená osoba.
Dnes už je s pravděpodobnou smrtí své sestry smířený. „Než se to začalo díky Pepovi Urbanovi víc rozklíčovávat, živil jsem naději, že ji třeba odvezli do nevěstince a že se jí podaří uprchnout. Hodně dlouho jsem měl sny, že přijde domů,“ vypráví. Nakonec mu nejvíc pomohla rodina včetně manželky. S příchodem dětí pochopil, jaké trápení skutečně prožívali jeho rodiče.
Krize je, jak říká Petr, nesblížila - naopak. Táta začal sahat po alkoholu, což nakonec vedlo k nehodě, po které ochrnul. Jenže to nebyla pro Petra poslední rána. „Začal mít větší problémy s alkoholem a v jednom z alkoholových opojení se mu stal úraz, který ho ve finále stál život. U mamky šlo podle mě o další z nešťastných náhod. Jela jako zdravotnice do Itálie na tábor s potápěči, šla si ráno zaplavat do moře a asi podcenila proudy. Pochybuju, že by si sáhla na život. Navíc by mě tady určitě nenechala,“ dodal. Na Lenku stále vzpomíná, jak i během krátkého života udělala spoustu lidí šťastnými. „Takže bych jí chtěl říct: ‚Díky.'“
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.