Co nedělat s přisátým klíštětem? Babská rada škodí!

S příchodem teplého počasí začíná i každoroční invaze klíšťat. Mnoho lidí při jejich odstraňování stále spoléhá na staré rady s olejem, mýdlem nebo mastí. Podle odborníků ale právě tyto postupy výrazně zvyšují riziko přenosu nebezpečných nemocí včetně lymské boreliózy či klíšťové encefalitidy.
Klíště potřít olejem a počkat, až se „udusí“. Přesně takovou radu stále slýchají lidé od rodičů i prarodičů. Farmaceuti a lékaři ale varují, že podobné postupy mohou nadělat víc škody než užitku. Při dušení nebo dráždění totiž klíště začne vypouštět obsah trávicího traktu zpět do ranky. Právě tím se však výrazně zvyšuje riziko přenosu infekce.
Roli hraje i čas. Čím déle zůstává klíště přisáté, tím větší je pravděpodobnost nákazy. U lymské boreliózy se riziko podle odborníků výrazně zvyšuje po 24 až 36 hodinách od přisátí.
Lidé by proto měli po návratu z lesa, parku nebo zahrady pečlivě zkontrolovat celé tělo. Klíšťata často míří do podkolenních jamek, třísel, podpaží nebo za uši, kde si jich člověk nemusí hned všimnout.
Jak postupovat správně?
Odborníci doporučují klíště nejprve znehybnit, ideálně speciálním zmrazovacím sprejem z lékárny. Následně ho opatrně odstranit pinzetou nebo speciálním háčkem bez mačkání a prudkého trhání. Po vytažení je nutné místo vydezinfikovat a několik dní sledovat, zda se neobjeví zarudnutí nebo další potíže.
Očkování i repelent
Nejlepší ochranou ale zůstává prevence. Pomoci může očkování proti klíšťové encefalitidě, používání repelentů i důkladná kontrola pokožky po pobytu v přírodě. Klíšťata přitom už dávno nejsou problémem jen hlubokých lesů. Běžně se vyskytují také v městských parcích, zahradách nebo na okrajích cyklostezek.














