Báro, vy jste se vracela turistickým autobusem z celodenního výletu z Káhiry do Hurghady, když tu došlo k nehodě. Můžete prosím připomenout, co se tehdy stalo?
Byla noc, řidič turistického autobusu jel příliš rychle, na silnici byl navátý písek, dostal smyk a nezvládl řízení. Autobus se převrátil na bok, chvíli jel po boku, pak jsem ztratila vědomí. Prý se několikrát převrátil ze svahu u silnice. Různá média tehdy psala o 8 obětech, autobus byl plný, nehoda se stala ve vysoké rychlosti a většina lidí utrpěla zranění různé závažnosti.
Ty nejtěžší případy byly letecky transportovány do Káhiry, ostatní pak do nemocnic v Hurghadě. Byla jsem několik dní v kómatu, utrpěla jsem mnohočetné fraktury paží, lebky a páteře, pohmoždění mozku. Po probuzení jsem nějaký čas neviděla. Šance na přežití byly malé…
Tamní lékaři vám nakonec zachránili život…
Ano, je to tak. V Egyptě jsou zejména chirurgové na velmi dobré úrovni a já měla i štěstí - shodou okolností a náhod mi např. fraktury v obličeji a čelisti operoval chirurgický tým světové úrovně, další velmi zkušený vojenský lékař mi doslova složil zpět rameno (jeho práci pak obdivovali i lékaři v Čechách) a další zranění na pažích. Vše při 11 hodinové operaci. Tohle všechno jsem se ale dozvěděla až o několik let později, když jsem se do Egypta vrátila lékařům poděkovat za svůj život.
Co bylo dál, když jste se dostala z nejhoršího?
Z Egypta mě tehdy zpět do Čech transportoval německý medicínský speciál, v nemocnici jsem pak zůstala ještě půl roku. Učila jsem se znovu chodit a fungovat. Ze začátku jsem byla jen »ležák« a nedokázala jsem se ani sama najíst. Byl pro mě malý zázrak dojít si konečně sama bez pomoci poprvé na záchod…Bylo mi tehdy 28 let a moje vyhlídky dle lékařů byly trvalé následky a opiáty v Centru bolesti. Zůstala jsem v invalidním důchodu. I tak může skončit běžná dovolená, na kterou jezdí milióny lidí ročně.
Jak jste poznala svého manžela, Egypťana Ahmeda Mohameda Elbadrawiho?
Můj budoucí manžel, chirurg, působil v době mé nehody mimo jiné jako konzultant v případě závažných případů a nehod, které v Egyptě postihnou turisty. Byl i u mého případu, ale viděl jen mé rentgeny, CT, ne mě osobně.
Až po letech, když už jsme byli manželé, mi prozradil, že když mu poprvé přinesli mé nálezy ke konzultaci, osočil se na ně, jestli si z něho dělají srandu, že přece takový člověk nemůže být ještě živý a nevěřil, když mu říkali, že žiju a nemám poškozenou míchu, protože úlomky kostí byly jen pár milimetrů od ní. Měla jsem obrovské štěstí, jsem moc vděčná, že jsem dostala druhou šanci. Když je těžko, třeba kvůli častým bolestem, člověk si to musí připomínat. Takže úplně poprvé mě viděl manžel na rentgenu. (směje se)
To zní skoro osudově. Jak to pokračovalo?
Podruhé a vlastně poprvé »naživo« jsme se viděli asi po čtyřech letech od nehody, a to na operačním sále nemocnice, v které jsem tehdy ležela. Přiletěla jsem poděkovat lékařům, kteří mi zachránili život. Jako člověku s medicínským vzděláním mi tehdy umožnili podívat se na operace. Samozřejmě mě zajímalo, jak to vypadá v Egyptě. A byla jsem příjemně překvapená - jako chirurgové jsou fakt hodně dobří.
No první manželova slova ke mně nebyla moc vstřícná, byli jsme oba v chirurgických hábitech s rouškami. Dohromady jsme se dali až za další dva roky, kdy jsme se zase čirou náhodou našli na Messengeru a začali si psát. Manžel pak za mnou několikrát přiletěl do Čech, než jsem se vydala já za ním do Egypta.
Nebála jste se kulturních odlišností?
Tak potom, co člověk slyší nebo čte v různých médiích, trochu obavy asi má a je dobře, když jste obezřetní, zdravě obezřetní. Hodně záleží na tom, z jakého prostředí ten druhý je, jaké má vzdělání, hodnoty, jaké morální a náboženské hodnoty má jeho rodina. Na druhou stranu je možné, že se někdy kulturní odlišnosti přeceňují a záleží spíš na vyspělosti a charakteru partnera. A nakonec třeba skončíte u řešení stejných vztahových problémů jako všude na světě.
Jaká byla svatba? Tradiční v Egyptě, nebo tady v Česku?
Brali jsme se za covidu v roce 2021 v Plzni. Naše svatba byla dost bláznivá, do poslední chvíle jsme nevěděli, zda to vyjde, takže jsme neměli nic připravené. Vdávala jsem se v šatech ze střední a druhý den nastupovala do nemocnice na akutní operaci, zrovna když kvůli covidu zavírali okresy. Líbánky strávil manžel tím, že mě po operaci asi týden ošetřoval a pak musel odjet domů, protože jeho maminka vážně onemocněla covidem. Bylo to hektické.
Jaký je život v Egyptě?
Hektický, velmi dynamický, intenzivní, všechno, jen ne nudný a stereotypní. Teď vážně, tohle je velmi široká otázka, protože záleží na mnoha aspektech - co vás do Egypta přivedlo, jakou máte motivaci zde žít, kde, s kým a v jakých poměrech žijete, jakou máte osobnost, jak kdo vnímá okolní svět, v jaké fázi života se nacházíte atd. Protože tohle vše pak ovlivňuje vaše prožívání, vaši realitu.
Egypt je země velkých kontrastů, kde Evropan většinou vyjde ze své komfortní zóny, nemá nic pod kontrolou. A to mnohé lidi vyvede z míry, protože jsme často zvyklí a chceme mít věci kolem pod kontrolou, protože to nám dává jistotu. V Egyptě musíte věci prostě přijmout, i věci, které je nesmírně těžké a bolavé přijmout. Pokud to neuděláte, trápíte se a je lepší odjet.
Já někdy říkám, že v Egyptě jsou věci černé nebo bílé ve své intenzitě, neexistuje tam mnoho odstínů šedi, něco mezi. A ta intenzita je někdy velmi těžká. V Egyptě je pořád vše v pohybu a je to většinou velký chaos. Přijde mi, že po týdnu až deseti dnech energie Egypta v člověku zintenzivní jeho povahu a osobnost a probudí všechno skryté, nezpracované, najednou vám začnou »vylézat kostlivci ze skříně« a často všichni najednou. Je to náročné a vy to musíte přijmout a zpracovat. Každý to ale samozřejmě prožívá jinak.
Pokud se podíváme na čistě praktické věci, mnoho těch, kteří se do Egypta chtějí odstěhovat, láká tamní podnebí. Jak to vidíte?
Počítejte s tím, že léto strávíte většinou pod klimatizací se všemi jejími nevýhodami a možnými zdravotními riziky. Lepší je to samozřejmě na pobřeží než ve vnitrozemí. Také je rozdíl, jestli přijedete jen na dovolenou - pak vám týden čtyřicítek tolik nevadí, nebo v nich musíte pracovat…
A jaká je v Egyptě zima?
Tamní zimu já osobně nemám ráda - domy nejsou »stavěné na zimu«, profukují, není zde topení, takže když máte přes den maximálně 14, 15 stupňů a přes noc minimální teploty dosahují třeba jen 6 stupňů, je uvnitř domu cca 12 až 14 stupňů po dva měsíce. Musíte si pořídit přímotop a teplou deku nebo klimatizaci, která i topí. Jenže pak jste pod klimatizací většinu roku - v létě chladí, v zimě topí, kromě měsíce na jaře a na podzim, kdy je fajn. A pak vám začne chybět čerstvý lesní vzduch v Čechách. (směje se) Na pobřeží je to určitě lepší, my žijeme v Káhiře, to je poušť a velmi znečištěné ovzduší, člověk se brzy a často potýká s dýchacími obtížemi.
Někteří trvale usídlení Češi v egyptských letoviscích si pochvalují nákupy a služby.
Vždy záleží, kde žijete. V Káhiře jsou skutečně obrovská nákupní centra, kde seženete naprosto vše. Ale žili jsme i na venkově v zemědělské oblasti u Suezu a to už byla opravdu »ta Afrika«. V této oblasti žijí převážně vystěhovalí Beduíni ze Sinaje, což jsou jedni z nejodolnějších lidí. Život tam je velmi těžký a diametrálně odlišný od života ve městech. A to jsou právě ty neskutečné kontrasty Egypta, které ne každý dá.
Podívejme se ještě na oblast zdravotnictvím, se kterým máte bohužel intenzivní zkušenost.
Upřímně – až do nehody jsem se bála, aby mě nepotkala nějaká zdravotní záležitost, kterou bych musela řešit v Egyptě. Teď to mám naopak, kromě zubaře. Ano, v Egyptě si musíte vše zaplatit, ale můžete si vybrat specialistu, jakého chcete, který se vám bude opravdu věnovat. Nejdelší čekací doba byla měsíc. Za konzultaci a vyšetření pak zaplatíte v přepočtu 200 až 250 korun. Magnetickou rezonanci můžete mít do pár hodin (cena je od 800 do 1500 korun).
A zkušenost s tamním zdravotnictvím mají i vaši blízcí…
Ano, moje máma měla v Egyptě už tři operace, náhradu obou kyčlí a operaci páteře, vyhřezlé ploténky. Tehdy po letech trápení a bolestí bederní páteře už nemohla skoro chodit. Na podzim 2018 jí udělali v Česku magnetickou rezonanci a řekli, že si má zažádat o termín operace, který jí dali až na jaře. Podle nálezu na rezonanci ale hrozilo, že bez operace do měsíce ochrne a stane se inkontinentní.
Tehdy letěla do Egypta na operaci za mým manželem, který je dobrým spondylochirurgem (specializovaný lékař, ortoped nebo neurochirurg, pozn. red.) Přiletěla na vozíčku, za 14 dní letěla zpět po svých.
Jak v Egyptě fungují partnerské vztahy?
Egyptský muž vychovaný ve stabilní rodině, s dobrým vzděláním a kulturním backgroundem, si obvykle bere někoho z podobného prostředí. Vzdělaný Egypťan si vezme Egypťanku se srovnatelným vzděláním, výchovou a zázemím. Pak vidí sebe jako odpovědného za svou rodinu - poskytuje stabilitu, domov a příjem. Pro takového muže být finančně závislý na své ženě je ponižující. Proto lidé tvoří páry s partnery ze stejných sociálních kruhů, profesí, prostředí, doktoři si berou doktorky, inženýři inženýrky atd.
A pokud si Egypťan vezme Evropanku?
Vyvstanou praktické otázky - proč by ona měla všeho nechat a přestěhovat se do Egypta? A proč on by měl opustit stabilní život a kariéru a emigrovat do Čech? Pro mnoho takových Egypťanů je Evropa prostě jen místem k navštívení a dovolené, nikoliv k přestěhování, zejména pokud mají svůj stabilní život, zázemí, kariéru v Egyptě.
Případy lásek z hotelů a turistických letovisek asi budou diametrálně rozdílné…
Řekněme si, jak začíná většina vztahů s turistkami. Turistka z Evropy na své dovolené jen těžko potká, řekněme, dobře nebo aspoň trochu lépe situované egyptské muže - doktory, inženýry, architekty atd. Muži, které obvykle potkává, jsou zaměstnanci hotelu, animátoři, prodavači v obchodech, kteří pracují dlouho v turismu a vyznají se, často nemají dobré vzdělání, ani finanční zázemí. Pro tyto muže je potenciální vztah s turistkou z Evropy příležitost, kterou nesmějí propást - finanční podpora, dárky, vstupenka do Evropy.
Ty ženy ale touží po lásce, po skutečných citech, ale třeba i sexu…
Pro ženu je to přitažlivost, láska, city, kouzlo něčeho jiného, nového, romantika, často se cítí konečně porozuměna a oceněna, tak jako dosud nikdy v jejím sociálním kruhu doma. A ano, egyptští muži tohle dobře umí a znají psychiku evropských turistek - i to, jak se třeba liší turistky ze západní a východní Evropy.
Ty ze západní Evropy berou vztah častěji jako transakci, ty z východní Evropy vztah zakládají na lásce, citech a emocích. A pak je takový vztah založen spíše na vzájemných benefitech než na vzájemném respektu. Žena dostává pozornost, vzrušení, emoce, muž v tom vidí potenciální cestu k lepšímu životu.
Které ženy jsou nejzranitelnější?
Dobrou »kořistí« jsou hodné, citlivé ženy s vnitřními zraněními, empatií, naivitou nebo ty, které jsou zvyklé hodně tolerovat, protože pocházejí z rodin s toxickou dynamikou. Ty pak bohužel emocionálně zabřednou a jsou manipulovány, někdy jen svým partnerem, někdy i celou rodinou. Samozřejmě existují i vztahy založené na vzájemné lásce a respektu, ale je jich mnohem méně. Neměli bychom nikoho soudit a odsuzovat, jen připomenout ženám, aby se pečlivě a obezřetně podívaly na dynamiku těchto vztahů.
V příštím pokračování rozhovoru MVDr. Barbora Elbadrawi Čechurová pohovoří o své práci veterinářky, o péči o opuštěné a týrané psy v Egyptě a děsivých podmínkách, v nichž zvířata žijí.
Na co si dát pozor během dovolené v Egyptě Videohub
