Děti milují technologie. U obrazovky televize, tabletu či telefonu se až zázračně zklidní, dokáží se soustředit. Někdy je to ale až tak účinná zbraň proti neposednosti, že to rodiče využívají téměř jako ovladač na dítě.
V průzkumu agentury STEM pro Nadaci O2 a organizaci Zvedni hlavu se 73 % rodičů přiznalo, že když chtějí, aby dítě bylo klidné, obrazovka to vyřeší. Podle odborníků by ale malé děti neměly sledovat obsah samy. Rodiče by měli být přítomni, bavit se o obsahu, udržovat kontakt.
Příliš tiché děti
„Digitální obsah může být pro dítě atraktivní, ale skutečný dialog, který je pro rozvoj jazyka zásadní, nahradit nedokáže,“ vysvětluje Barbora Richtrová předsedkyně Asociace klinických logopedů. Podle nich se v ordinacích stále častěji objevují i děti s takzvaným selektivním mutismem. Tyto děti s okolím téměř nemluví.
„Dříve jich bylo okolo jednoho až dvou procent, teď tvoří okolo pěti procent. Znám třeba případ chlapce, který na veřejnosti nekomunikoval. Mluvil jedině při hraní hry Roblox. Ta hra se tedy používala i při terapiích,“ popisuje Richtrová s tím, že chlapec už naštěstí dnes komunikuje, má kamarády.
„Je důležité dodat, že technologie samy o sobě za to nemohou, ale mohou ten problém zesílit,“ říká. Aby se u malých dětí formovala schopnost mluvit, vyjadřovat svůj názor, potřebují si povídat. Ideálně s rodiči, kteří jim vysvětlují svět.
"Rostou úzkosti, deprese a děti hloupnou." Neurolog o drastických dopadech digitálu na dětský mozek Bára Holá
Autistů přibývá
Specialisté vnímají nárůst případů pseudoautismu či pseudodysfázie. Svými projevy jsou téměř nerozlišitelné od pravého autismu či dysfázie. „Jestli jsou vyvolané technologiemi, bychom poznali, pokud by byly děti na tři měsíce od technologií odříznuté,“ říká Richtrová s tím, že na rozdíl od běžného autismu mohou být tyto pseudosymptomy vratné. „S takovými dětmi lze pracovat, když se problém včas podchytí, pokud ne, nesou si do života těžší batůžek,“ dodává.
Do tří let vůbec
Podle odborníků by se děti do tří let neměly na obrazovky koukat vůbec. Od 3 do 6 let by to mělo být maximálně 40 minut denně, ideálně sdílené s rodičem. To se ale výrazně liší od reality, kde se na obrazovky dívá většina (55 %) dětí mladších 1 roku, 41 % dětí ve věku 1 – 2 roky tráví u obrazovek více než hodinu denně a každé páté více než dvě hodiny. A 37 % nejmenších dětí sleduje obrazovky samo, bez přítomnosti dospělého.
