Nejnebezpečnější místa pro život: V tomto pekle vyrůstají děti!

V Afghánistánu dětství znamená boj o přežití. Válka, hlad a miny pod nohama. Obyčejná hra na poli tady může být rozsudkem smrti. Země pod nadvládou Talibanu, zmítaná chaosem, hladem a suchem. Ženy zde nemají žádná práva. Lékařská péče i vzdělání jsou pro většinu lidí nedosažitelné.

Otec, jehož synové zahynuli při výbuchu miny, vzpomíná: „Netušili jsme, že je ta půda nebezpečná. Naše rodiny ji obdělávaly po generace. Děti si tam hrály pořád. Nikdo nás nevaroval.“

Afghánistán patří mezi nejvíce zaminované země světa. Bez map a varovných systémů číhá smrt na každém kroku. Dokonce i humanitární pracovníci někdy nevědomky projíždějí přes nevybuchlou munici.

V Afghánistánu můžete šlápnout na minu na každém kroku. | Reuters

Zemi sužují války, násilí a konflikty po desetiletí. Miliony lidí byly vyhnány ze svých domovů a většina z nich žije v extrémní chudobě. Děti čelí od narození jedněm z nejzávažnějších porušování práv na světě, včetně verbování do ozbrojených skupin, únosů a sexuálního násilí. Země má jednu z nejvyšších dětských úmrtností.

Ve vyhnanství děti potřebují především jídlo, vodu a přístřeší. Jakmile se situace trochu uklidní, začnou se vzdělávat. Často jen pod provizorními plachtami. Velmi důležitý je rodný list. Bez něj dítě nemůže skládat zkoušky, získat diplom ani doklady. Bez rodného listu tu dítě prakticky nemá šanci na lepší život.

Zbraně jsou ve Středoafrické republice k mání každému. | Profimedia

Je to hlavní cílová země pro uprchlíky z Venezuely, ale místo aby tu děti nalezly klid a mír, často tu zažijí ještě větší peklo. Děti čelí hrozbám, jako je verbování ozbrojenými skupinami, sexuální násilí a vykořisťování, obchodování s lidmi a rozdělení rodin, nedostatek vzdělání, zdravotní péče, a zároveň trpí psychickým traumatem.

V konfliktních oblastech, například u hranic, děti popisují život jako noční můru. Jedna čtrnáctiletá dívka řekla: „Po deváté večer nesmíme ven. Bojíme se, že nás unesou nebo naverbují. Mladí lidé jsou odváděni násilím, aniž by chápali, co s nimi bude.“

Krize mezi venezuelskými uprchlíky | Reuters

Děti v Kongu žijí mezi násilím, nemocemi a těžkou prací. Vyrůstají v hladu a bídě. Cholera tu číhá na každém kroku a voda bývá kontaminovaná. Místo hraček znají jen doly na kobalt a měď.

Ve městech pracují děti už od šesti let, aby uživily své rodiny, prodávají jídlo na ulici, nosí vodu nebo pečují o mladší sourozence. Děti prohrabávají toxický odpad holýma rukama a doufají, že si vydělají alespoň na jídlo. Bez ochranných pomůcek riskují zranění, nemoc, nebo dokonce smrt.

Jedenáctiletá Chantal pracuje v dolech od 9 let poté, co zemřel její otec. „Tři měsíce jsem nechodila do školy,“ říká Chantal, která místo toho vaří a uklízí pro rodinu. „Někdy jsem byla tak unavená, že jsem usnula přímo na zemi mezi kameny,“ dodává. Mnohé děti si vydělají méně než 50 korun denně.

Šíření opičích neštovic v Kongu | ČTK / AP / Moses Sawasawa

Děti v Gaze neznají pocit bezpečí. Rodiny tu nejsou schopné sklízet plodiny a vyčerpaly své zásoby. Mnoho lidí zažívá akutní nedostatek potravin, přičemž téměř půl milionu čelí vážnému hladu. Od ledna 2025 eskalace ozbrojeného násilí devastovala města, zničila domy mnoha rodinám a desítky škol musely být uzavřené. Humanitární situace je katastrofální a děti nemají kam utéct.

Suha (30), matka z uprchlického tábora, si nikdy nepředstavovala, že bude muset utéct ze svého domova s ničím jiným než s pár kousky oblečení pro svou dceru. Později, když se Suha a její manžel vrátili, aby si vyzvedli své věci, stříleli na ně. „Museli jsme utíkat jako o život. Všechno jsme nechali ležet na ulici,“ vypráví žena dramatické chvíle. Suhy manžel je nezaměstnaný a rodina je zcela závislá na humanitární pomoci. „Cítíme se ponížení, když musíme žádat o pomoc, ale nemáme jinou možnost.“

Neutěšená situace v pásmu Gazy | ČTK / AP / Abdel Kareem Hana

Zemi pohlcuje chaos kvůli násilí gangů, přírodním katastrofám a kolabující vládě. Ozbrojené skupiny kontrolují velkou část hlavního města a odřízly rodiny od jídla a zdravotní péče. Únosy jsou v zemi na denním pořádku.

Wista, majitelka malého podniku, uprchla se svou pětiletou dcerou Judenie poté, co gangy vyhrožovaly, že jejich komunitu přepadnou. „Neměla jsem jinou možnost než všeho nechat,“ řekla Wista. Šílená cesta do bezpečí zahrnovala brodění řek, nehody a nekonečnou chůzi.

Do tábora došla Wista na pokraji sil. Judenie, které chybí škola a kamarádi, tiše řekla: „Bála jsem se a byla jsem unavená. Ale máma říkala, že musíme jít dál.“ I když unikly násilí, trauma zůstává. Wista se zamyslela: „Chtěla jsem jen ochránit svou dceru a přežít. Ale nikdy bych si nepředstavila, jak těžká ta cesta bude.“

Kvůli útokům v Haiti prchají lidé. | ČTK / AP / Odelyn Joseph

Děti v Myanmaru zažívají prohlubující se humanitární krizi, kterou doprovází násilí, hladomor a přírodní katastrofy. Dětem jako Alinka se obrátil život vzhůru nohama během vteřiny. „Hrála jsem si, když udeřilo zemětřesení,“ říká Alinka z jedné nejvíce postižených oblastí. Stěny se prudce otřásaly a zřítily se na ni dveře. Alinka si zlomila nohu a potřebovala operaci.

V jejich vesnici bylo zničeno asi 50 domů, stejně jako škola, místní klášter a zásobování obce vodou. Rodiny spaly venku, vystrašené po otřesech, které následovaly. Katastrofa také narušila obživu obyvatel. Alinčina rodina, která prodává zboží na trhu, zápasí s rostoucími cenami a poškozenými silnicemi.

Děti v Myanmaru zažívají přírodní katastrofy. | Reuters

Od dubna 2023 zde probíhá rozsáhlý konflikt a obrovská humanitární krize. Miliony lidi byly vyhnány ze svých domovů a děti postihuje hlad, bída, chudoba, nemoci.

Malý Sinein a jeho matka Assanea jsou po útěku před konfliktem v Súdánu jedinými přeživšími z rodiny. „Ztratila jsem své děti a manžela, který mi byl oporou…“ řekla odevzdaně Assanea. Po nalezení bezpečí v Čadu musí začínat od nuly. „Kdybych našla bezpečné místo k přespání, stačilo by mi to. Nemohu se vrátit domů, nic mi nezůstalo.“

Humanitární krize v Súdánu | ČTK / AP / Sam Mednick

Sýrie zůstává jedním z nejnebezpečnějších míst na světě pro děti. Více než 14 let války zanechalo v lidech hluboké jizvy a traumata. Děti čelí masovému vysídlování, následkům zemětřesení v roce 2023, které zničilo infrastrukturu, návratům uprchlíků do stále nebezpečných oblastí, podvýživě a nedostatku vody, a zároveň hrozí vykořisťování.

Sara patří mezi ty, která musela násilím opustit svůj domov. Tato syrská teenegerka žije v Turecku již 13 let a zažila mnoho obtíží spojených s nuceným přesídlením. Vzpomíná na jeden požár, který zasáhl její poslední uprchlický tábor: „Stále si pamatuji, jak se oheň šířil kontejner po kontejneru… Ten den byl příšerný.“ Sara, i přes všechny těžkosti, nezanevírá na život: „Chci se příští rok vrátit do školy a stát se dětskou doktorkou, abych mohla pomáhat dětem, jako jsem já.“

Sýrie je zpustošená válkou. | Reuters