„Vykrmila jsem se až na 120 kilo. Ani jsem si pořádně nevšimla kdy,“ přiznala. Zlom přišel u praktika. Doktor jí řekl, že má hraniční cukr a bude muset začít brát léky. „A taky se zříct alkoholu, což jsem slyšela strašně nerada,“ usmála se.
Zkoušela diety, bez úspěchu...
„Došlo mi, že sama to prostě nedám. A že buď něco změním, nebo budu polykat prášky. Na internetu našla výživovou poradkyni a hned jsem se objednala,“ popsala svou cestu, na kterou naskočila v říjnu 2024. To ale nebylo vše. Po smrti předchozího pejska přestala chodit ven a pohybu bylo minimum.
Do jejího života pak přišel bílý švýcarský ovčák Andy z útulku. On potřeboval domov a milující rodinu, ona nakopnout k dalšímu hubnutí. Pejsek každý den nutil jít ven, na procházku, na čerstvý vzduch. Kilometrů přibývalo stejně jako energie. Vzájemně si tak pomohli k lepšímu životu.
Těžké začátky
Svou cestu začala Ilona v říjnu 2024. „Do Vánoc jsem zhubla 10 kilo. Nikdo si toho ale ani nevšiml,“ popsala. Postupně tak přišly další radikální změny. Úprava režimu, pravidelné jídlo s menšími porcemi – a výsledek? Minus 30 kilo za půl roku. A zdravou váhu si drží už deset měsíců. „Měla jsem jasný cíl. Nechtěla jsem brát léky,“ vysvětlila Ilona. Cukr má v normě, vytahuje oblečení, které pět nenosila, a plánuje aktivní důchod. „Chci být zdravá klidně do osmdesáti. hlavně žít, ne přežívat,“ uzavřela.
Je to i o hlavě
Podle odbornice na výživu a metabolické zdraví Hany Borkovcové je zásadní cílená redukce hmotnosti. Diabetes 2. typu označuje za metabolický důsledek, nikoli nevyhnutelný osud. „Dokud člověk řeší jen jídelníček, ne hlavu, hubnutí je dočasné. Skutečná změna začíná ve chvíli, kdy pochopíme, proč jíme, ne co jíme. Zdraví v hlavě není jen slogan. Je to podmínka, bez žádná dieta dlouhodobě nefunguje,“ říká odbornice.
Lékařka Dita Pichlerová o hubnoucích injekcích. Bára Holá
