David pouze ležel, fungovaly mu pouze základní funkce – příjem potravy, spánek, bdění, vyměšování. Potřeboval péči čtyřiadvacet hodin denně. Tu mu jeho táta poskytoval.
„Přes pracovní týden mám u syna asistentku, abych mohl v Arcadě pomáhat podobným klientům. Jinak jsem s ním nonstop. Každý večer, každou noc, všechny víkendy. Krmím ho, přebaluji, koupu,“ řekl pro server indes.cz Miloš Svoboda. Právě pro lidi v kómatu otevřel v Ostravě rehabilitační centrum Arcada.
Zhoršení stavu
Davidův stav se zhoršil v prosinci, kdy musel být převezen do nemocnice. Na druhý svátek vánoční, 26. prosince, zemřel.
„Nevím, co je to dovolená, nemůžu jít s přáteli na pivo nebo na fotbal. Ale z toho, co jsem s Davídkem prožil, bych neměnil ani minutu. Každý má v životě nějaké priority. Mým smyslem je starat se o syna ve vigilním kómatu a pomáhat druhým,“ uvedl Svoboda.
Tragická nehoda
Davida si Miloš Svoboda z Ostravy vzal do péče z dětského domova, když bylo chlapci dva a půl roku. Dcery už měl dospělé a on se ženou hledal další smysl rodinného života. „Davídek byl krásný, usměvavý kluk. Zeptal se, zda jsem jeho táta, já řekl ano. Všude se tím pak chlubil, bylo to moc dojemné,“ líčil již dříve pro Blesk.cz Miloš Svoboda.
Dva dny po Davídkových třetích narozeninách, v červenci 2007, se všem převrátil svět. „Měli jsme akci u známých na zahradě. Já tam kvůli práci nebyl. Nezapomenu na Davídkův šťastný úsměv, když jsme se loučili,“ popsal s tím, že se vzápětí dozvěděl, že se syn utopil v bazénu.
„25 hodin“ denně
Davídka oživili, ale mozek měl těžce poškozen, zůstal v tzv. vigilním kómatu. Měl oči otevřené, ale fungovaly mu jen základní tělesné funkce. „Ve špitále mu zachránili život, ale neporadili, co dál dělat. Vše jsem zjistil a sháněl sám. Pochopil jsem, že mě čeká péče, jak se říká, 25 hodin denně,“ řekl Svoboda.
Zkoušel vše možné, hyperbarickou komoru, terapii kmenových buněk. „Já ale vím, že mě vnímá, když mu říkám pohádky, zpívám. Když mě vidí, oddechne si. Stále mě hledá očima. Jeden bez druhého jsme, jako by nám vytrhli srdce,“ uvedl již dříve Miloš Svoboda.
Zůstal na to sám
V době tragédie byl úspěšný šéf rodinného podniku, veškerý čas náhle musel obětovat Davidovi. „Manželka tragédii nezvládla a odloučili jsme se. Zůstal jsem na vše sám. Mnozí se mě ptali, proč nedám syna do ústavu, když není biologicky můj. To jsem si ale neuměl představit,“ podotkl.
Miloš Svoboda časem denní režim s Davidem zorganizoval tak, že se pustil do dalších aktivit. Založil Asociaci rodičů dětí s dětskou mozkovou obrnou a přidruženými neurologickými onemocněními a s kamarádem vybudoval síť mezinárodních neurologických léčebných center Arcada.
V nich sdružuje nejmodernější technologie, metody a sehnal do nich špičkové odborníky.
Co je to vigilní kóma?
Vigilní neboli bdělé kóma je stav, který nejčastěji nastává po těžkých úrazech mozku. Postižený má otevřené oči, spontánně může zívat, mlaskat či žvýkat, ale jinak mu fungují jen základní tělesné funkce.
Má se za to, že okolí vůbec nevnímá a není schopen projevit jakékoli emoce. K zlepšení stavu dochází naprosto výjimečně. O osudu Davida a péči o něj sepsal Miloš Svoboda knihu Ukaž mi cestu.
VIDEO: Dominik Dolinaj (36) byl po autonehodě a následném kómatu nehybný. Elektroakupunktura mu rozhýbala nohy!
