Video se připravuje ...
Zdroj: Sandra Novotná, Dana Ottopalová

Zážitek, který by nejraději nadobro vymazal z paměti, má za sebou řidič sanitky Jakub Fater. Z dispečinku ho poslali k odebrání dětí mámě. Na místě už čekala policie, pracovnice sociálky a soudní vykonavatelka, Jakub vše popsal jako nejhorších 30 minut, které na sanitce zažil. Pláč křik, matka o odebrání netušila, děti měly svrab. Zdravotník by si moc přál, aby se podobný výjezd už nikdy neopakoval.
Výjimečný výjezd, jakých, naštěstí, moc není, popsal zdravotník na sociální síti. Vyjížděl k odebírání nezletilých dětí matce, ratolesti následně převézt do Klokánku. Cestou na místo vzal na benzince nějaké sladkosti a po chvíli dojel na smluvené místo. Tam už čekaly pracovnice OSPODu, soudní vykonavatelka, policisté.
Čekalo se na příjezd vlaku, který přiveze mámu s dětmi. Žena neměla tušení, co je čeká. „Jediné o čem ví je plánovaná návštěva pracovnice OSPODu, která byla dopředu avizovaná,“ uvedl saniťák. Padly ještě instrukce, že děti mu po odebrání přivedou do sanitky a může vyrazit.
„Věřte mi, že v tu chvíli jsem byl opravdu strašně nervózní a jako otec jsem měl sto chutí zavolat dispečerovi, aby sem poslal někoho jiného. Na takovou situaci žádné školení ani nácvik prostě není,“ líčil Jakub. Po příchodu ženy s dětmi začala nejhorší půlhodina, kterou v práci zažil.
Do sanitky nejprve přivádějí starší děti. Dostanou od Jakuba sladkosti a líčí mu, že pojedou na výlet. „Můj úkol je udržet děti v sanitce za všech okolností a odvést jejich pozornost od toho co se děje právě venku - boj matky s policií o svou nejmenší ratolest v kočárku. Je to neuvěřitelně těžká chvíle, je slyšet křik, pláč a nadávky,“ vzpomínal saniťák.
Do toho se k sanitce přiřítí lidé z ubytovny, kde mám s dětmi žila, a chtějí se s nimi rozloučit. To už přináší pracovnice sociálky nejmenší dítě a může se vyrazit. Venku ještě policie uklidňuje šokovanou matku.
Jede se nejprve k lékařce. „Děti mají svrab, to nejmenší s ním žije od narození, takže prakticky neví jaké je to být bez něj. Na všech dětech je vidět, že jsou zanedbané a na svůj věk i zaostalé,“ popsal Jakub. Silný zážitek musel ještě nějakou chvíli zpracovávat.
„Jen na malý moment jsem si představil, že na jejich místě jsou moje děti a udělalo se mi zle. Jak cesta běžela a já se postupně dozvídal, jaké problémy matka měla, pochopil jsem, že v zařízení jako je Klokánek jim bude lépe. Budou mít každý svou postel, svoje hračky, pravidelnou stravu a režim,“ uvedl. Děti si poté převzali v Klokánku, saniťák se uznale vyjádřil o profesionalitě pracovnic sociálky. K dětem i mámě se prý chovaly skvěle.
Jakub by byl rád, kdyby podobnou situaci už nikdy menusel zažít. „Doufal jsem, že se stane něco, že přijde nějaký telefonát ve stylu: ‚Hele vraťte se zpět, ta maminka se polepší, dá si všechno do pořádku a bude to zase dobrý.‛ Marně. Ty problémy byly dlouhodobé a neúnosné,“ líčil.
Zázrak se prostě nekonal. „Bylo to moc smutné, i když s odstupem času vím, že to pro ty děti bylo nejlepší řešení,“ dodal Jakub s tím, že mu jich bylo strašně líto. Na všem prý byla nejhorší ta bezbrannost dětí, které nic lepšího než disfunkční prostředí nepoznaly.









Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.