Objev sošky je častokrát připisován archeologovi Karlu Absolonovi. Ten, přestože byl vedoucím výzkumu, přitom u objevu vůbec nebyl. Pobýval v té době ve Francii. Unikátní keramiku našli dělník Josef Seidl a technický vedoucí výzkumů Emanuel Dania.
Přečkala požár
Ti si zpočátku vůbec neuvědomovali, co našli. Soška totiž byla rozlomená na dvě části, které zpočátku nevypadaly, že k sobě patří. Zapadly do sebe až po dočištění. Teprve poté vynikly její výrazné ženské rysy. Podle odborníků byla symbolem mateřství a plodnosti. Stala se součástí sbírek Moravského zemského muzea (MZA).
Na konci 2. světové války byly sbírky MZA přemístěny do mikulovského zámku. Ten ale záhy vyhořel a sbírky byly zničeny. Venuše požáru unikla jen zázrakem. Byla totiž kvůli fotografování těsně před požárem převezena do Brna.
Otisk pravěkého dítěte
Téměř 80 let od nálezu, v roce 2004, sošku prozkoumali na tomografu ve FN U svaté Anny v Brně. Potvrdilo se, že je soška vytvořená z hlíny a vody. Jsou v ní i bílá zrníčka, což může být vápenec nebo úlomek kostí.
Objevil se také pikantní detail: na hýždích sošky se zachoval otisk prstu dítěte starého asi deset let.
Věstnická venuše je dosud nejstarší nalezenou keramickou soškou na světě. Některé venuše, vyrobené z jiných materiálů, jsou ovšem ještě starší. Tzv. Galgenberská vyrobená z hadce (druh horniny – pozn. red.) je přibližně o tisíc let starší. Oficiálně nejstarší je Švábská, stará 35 až 40 tisíc let.
Další venuše
V Izraeli byla nalezena tzv. venuše z Berechat Ramu a v Maroku venuše z Tantánu. Staré jsou až 300 tisíc let. Většina vědců, ale nevěří, že jde o výtvory lidí, ale že jde podle nich o kamenné samorosty.
Zajímavostí určitě je, že v okolí Dolních Věstonic a Pavlova nalezena ještě jedna venuše – Pavlovská. Je vysoká jen 4,5 centimetru. Vyrobená byla z mamutoviny a stará je až 27 tisíc let.
