Objev sošky je častokrát připisován archeologovi Karlu Absolonovi. Ten, přestože byl vedoucím výzkumu, přitom u objevu vůbec nebyl. Pobýval v té době ve Francii. Unikátní keramiku našli dělník Josef Seidl a technický vedoucí výzkumů Emanuel Dania.
Přečkala požár
Ti si zpočátku vůbec neuvědomovali, co našli. Soška totiž byla rozlomená na dvě části, které zpočátku nevypadaly, že k sobě patří. Zapadly do sebe až po dočištění. Teprve poté vynikly její výrazné ženské rysy. Podle odborníků byla symbolem mateřství a plodnosti. Stala se součástí sbírek Moravského zemského muzea (MZA).
Na konci 2. světové války byly sbírky MZA přemístěny do mikulovského zámku. Ten ale záhy vyhořel a sbírky byly zničeny. Venuše požáru unikla jen zázrakem. Byla totiž kvůli fotografování těsně před požárem převezena do Brna.
Otisk pravěkého dítěte
Téměř 80 let od nálezu, v roce 2004, sošku prozkoumali na tomografu ve FN U svaté Anny v Brně. Potvrdilo se, že je soška vytvořená z hlíny a vody. Jsou v ní i bílá zrníčka, což může být vápenec nebo úlomek kostí.
Objevil se také pikantní detail: na hýždích sošky se zachoval otisk prstu dítěte starého asi deset let.
Před 100 lety našli archeologové Věstonickou venuši. Hynek Zdeněk
Věstnická venuše je dosud nejstarší nalezenou keramickou soškou na světě. Některé venuše, vyrobené z jiných materiálů, jsou ovšem ještě starší. Tzv. Galgenberská vyrobená z hadce (druh horniny – pozn. red.) je přibližně o tisíc let starší. Oficiálně nejstarší je Švábská, stará 35 až 40 tisíc let.
Další venuše
V Izraeli byla nalezena tzv. venuše z Berechat Ramu a v Maroku venuše z Tantánu. Staré jsou až 300 tisíc let. Většina vědců, ale nevěří, že jde o výtvory lidí, ale že jde podle nich o kamenné samorosty.
Zajímavostí určitě je, že v okolí Dolních Věstonic a Pavlova nalezena ještě jedna venuše – Pavlovská. Je vysoká jen 4,5 centimetru. Vyrobená byla z mamutoviny a stará je až 27 tisíc let.
