Odvykání kouření je obtížné období. Chce to čas, odhodlání, správnou motivaci a podporu okolí. Účastníci projektu se podporovali navzájem. Všichni se však shodují na jedné věci. Velkou pomocí v odvykání byl přístup odborníků v Centrech pro závislé na tabáku a na lince pro odvykání kouření.
Možná ani vy nevíte...
Díky Típněte to s Bleskem se dostala do povědomí veřejnosti Centra pro závislé na tabáku, kterých je v rámci republiky více než 40. Mnoho čtenářů se dozvědělo, že na odvykání nemusí být sami a mohou hledat pomoc právě v centrech. Konzultace proplácejí zdravotní pojišťovny, hradí částečně i medikaci, která pomáhá s překonáváním nepříjemných abstinenčních příznaků.
I našim sedmi úspěšným účastníkům centra významně pomohla. Vydrží bez dohledu Blesku a veřejnosti dále nekouřit? To si redaktoři jednou za čas zkontrolují. Nyní jim položili dvě důležité otázky.
1. Co vám nekouření vzalo?
2. Věříte si, že už se k cigaretám nevrátíte?
Alexandr: Dal bych si facku
1. „Řekl bych spíš, co mi přineslo. Zhoršené vztahy v pracovním kolektivu, které mě mrzí. Kvůli abstinenčním příznakům jsem byl také nerudný, a dokonce nespolehlivý.“
2. „Ke kouření se v žádném případě nevrátím, to bych si musel dát facku před ostatními účastníky.“
Hugo a Jan: Buďme ve střehu!
1. „Paradoxně nám vzalo nějakou chvíli pro sebe sama. Dosud jsme neměli ani den na přemýšlení o náhradních činnostech, ale už začínáme plánovat. Chceme začít s italštinou, aktivním sportováním a třeba i jen tak ‚čučet‘ do slunce i bez cigaret.“
2. „Ani náhodou! Denně se setkáváme se spouštěči chutí na cigáro. Bereme to jako nekonečný boj se závislostí, která se dá srovnat se závislostí na alkoholu nebo drogách. Nepodceňujeme to. Už moc dobře známe spouštěče, takže se jich umíme vyvarovat. Takže buďme ve střehu a basta!“
Kateřina: Příležitostně možná
1. „Bála jsem se, že mi nekouření naopak přidá kila na váze. Úspěšně jsem tomu zabránila stravou a sportem. Je pravda, že už s kolegy nechodím na ‚kuřpauzy‘, o kamarády jsem ale naštěstí nepřišla.“
2. „Tohle člověk asi nikdy nemůže říct. Spíše jen doufat. Jsou lidé, kteří se vrátí k cigaretám i po 20 letech. Nevyvracím ale, že si někdy příležitostně nezapálím. Znám takové bývalé kuřáky, kteří to fakt tak mají, záleží asi na nastavení v hlavě.“
Zdeněk: Vzpomínka na „družku“ cigaretu
1. „O nic jsem nepřišel. Jsem šťastný, že jsem přestal hulit. Přibral jsem jen dvě kila a snad si někdy vzpomenu na ty chvilky s mojí ‚družkou‘ cigaretou, kdy sedíte, hledíte do dálky, vypouštíte kouř a popíjíte pivo. Ale to už je pryč.“
2. „Jsem přesvědčený, že už kouřit nikdy nebudu. Cítím se totiž mnohem líp.“
Hana: Drahý účet za zlozvyk
1. „Nekouření mi vzalo každodenní randíčko s trafikou a oblak smradlavého kouře, co se mě držel jak parfém zoufalství. Také výmluvu, proč si dát pauzu. A co mi dalo? Spoustu času, 11 kilo navíc a věčný hlad. Také víc peněz a pocit svobody a to, že jsem na sebe pyšná.“
2. „Věřím, že já a cigárko už kamarádi nikdy nebudeme. Cigarety už pro mě nejsou investice, ale drahý účet za zlozvyk.“
Jakub: Meč nad hlavou už napořád
1. „Nekouření mi v tom pozitivním slova smyslu vzalo dávivý kašel. Ubylo také potkávání se s ostatními kuřáky a klábosení o všem možném. Pravda, občas s nimi ale stále vyrážím. Místo cigarety ale s banánem.“
2. „I po třech měsících mě občas přepadne chuť si zapálit. Naštěstí jsem ale nikdy nepodlehl a za to jsem na sebe opravdu pyšný. Když se mě někdo zeptá, jestli fakt nekouřím, přemýšlím, jaké by to bylo si zase zapálit. Bojím se, že by se mi točila hlava, bolelo břicho, vrátil se kašel, zase bych zapáchal a utrácel zbytečně peníze. A to je přesně to, co mě od dalšího kouření odrazuje. A věřím, že tenhle meč nade mnou bude viset už napořád.“
Viktor Mravčík o alternativách kouření Iva Dvořáková
