Kritické sucho i lesní požáry: Klimatologové popsali výhledy pro Česko. Proč tam „nesedí“ tornádo?

Vědci v 6. zprávě IPCC, jejíž první část vyšla v pondělí, upozorňují, že lidstvo je blízko „bezpečné“ hranici oteplení o 1,5 stupně Celsia. Tak byla mezinárodně dohodnutá míra, kdy se na světě může oteplit a zřejmě to nebude znamenat zásadní katastrofu. Obecně se předpokládalo, že planeta se do této fáze – dosud se oteplilo o 1,1 stupně Celsia – dostane někdy mezi lety 2030 a 2052. Nový odhad ovšem je, že se tak stane až o 20 let dříve. Na konci století se tak v současné rychlosti zvedání teplot můžeme bavit i o nárůstu 2,5 a více stupňů Celsia.

Dopadů tohoto efektu je tolik, že bychom tím mohli popsat celou tlustou knihu. Ostatně zpráva IPCC je bichle o tisících stránkách, na které pracovalo 234 autorů, kteří citují přes 14 tisíc zdrojů. K tomu si připočítejte přes 70 tisíc faktických poznámek.

Zvyšující se teploty znamenají drastickou změnu klimatu na celé planetě. A to nejen v oblastech, které obecně vnímáme jako náchylnější k extrémům, ale úplně všude. Navíc, i když se něco zlého odehraje tisíce kilometrů daleko, dost reálně to můžeme pocítit i u nás v Česku. Příkladem budiž letošní zima, jak popisuje polární ekoložka Marie Šabacká. K tomu, abychom tu měli sněhovou kalamitu, totiž stačilo, že v arktickém moři bylo kvůli teplu málo ledu.

„Nikdo není v bezpečí.“ Klimatologové mají temnou vizí budoucnosti: Extrémů bude přibývat

„Mořský led vytváří jakousi pokrývku na moři. Zároveň odráží velké množství slunečního záření, takže to tam zůstává chladnější, a zároveň to ovlivňuje mořské proudy a atmosférické jevy. A tím, že mořského ledu bylo méně, tak se dostávalo větší množství vlhkosti do atmosféry. To se pak přesunulo nad Evropu a došlo k velkému sněžení,“ popisovala Šabacká k příležitosti vydání zprávy IPCC.

„Zároveň čím je vyšší teplota v Arktidě, čím je méně mořského ledu, tím dochází k častějšímu vpádu mrazivého arktického vzduchu třeba do Kanady a Ameriky, nebo třeba i Evropy a dochází k jiným extrémním událostem,“ pokračovala s vysvětlováním vědkyně.

Nejbližší arktické moře vůči střední Evropě je Barentsovo moře, u kterého se odhaduje, že do roku 2050 může být téměř bez ledu.

Tropy jako nový letní normál Česka

Ale pojďme se zaměřit na Česko jako takové. Vývoji našeho klimatu se věnuje Ústav výzkumu globální změny Akademie věd ČR, vytváří modely, jak by se tuzemské podmínky mohly vyvíjet. A těchto modelů má řadu i z dřívějších dob, takže existují porovnání, jak si české klima stojí z dlouhodobého hlediska. Podle zdejšího pracovníka a klimatologa Pavla Zahradníčka je zřetelně vidět, že u nás dochází k jistým změnám od 80. let minulého století.  

„Teplota nám roste dost zásadním způsobem nahoru,“ konstatoval odborník a dotokl, že střední Evropa obecně má velmi variabilní teploty. Ale i když vezmeme tento fakt na vědomí, stále se data z posledních let vymykají. „Všechna poslední desetiletí jsou teplotně nadprůměrná a to poslední desetiletí dost vyčnívá oproti ostatním (…) Intenzita teploty v rámci České republiky se ještě navýšila,“ říká Zahradníček.

Podle něj je v Česku poslední roky průměrná teplota o 1,9 stupně Celsia vyšší než tomu bylo v 19. století. „Byť se vám rok 2020 mohl zdát chladnější, i tak byl asi pátý nejteplejší v rámci České republiky,“ zmínil s tím, že pocitové zdání může klamat.

V Grónsku rychle taje led, moře může stoupnout o sedm metrů. Kdo je v ohrožení?

Žádné drastické změny ale v blízké době nejspíš nepocítíme. „Do půlky století se klima nijak zásadně nezmění, teplota nám poroste dál (…) teď hrajeme o to, co se stane po roce 2050,“ upozorňuje klimatolog.

Pocítíme ovšem menší změny, a těch bude spousta. Respektive už jich spousta proběhla. Nejvíce se například proměňuje zimní sezóna. „Více deště, méně sněhových přeháněk, což je samozřejmě špatné jak pro rostliny, které zazimovávají pod zimní pokrývkou, tak pro doplňování podzemních vod,“ popisuje Zahradníček.

Ale hlavně bude v Česku více veder. „V 60. letech to bylo 4-5 dnů za rok průměrně na celou republiku, nyní je to 13-14 dnů,“ přidává klimatolog data o tropických dnech. Tak se označují dny, kdy maximální denní teplota překročí 30 stupňů Celsia. Necelé dva stupně Celsia průměrné vyšší teploty tedy u nás stačily k tomu, abychom tropů měli třikrát více. Počet tropických nocí dokonce vzrostl sedmkrát. „To už má dopad na zdravotní rizika obyvatelstva, nebo naopak na vysušování krajiny,“ říká Zahradníček.

Nárůst tropických dní v Česku klimatické modely ústavu předpokládaly. Jenže realita je mnohem horší, než předpovědi. Konkrétně o 460 procent horší, upozorňuje vědec. Byl by tak rád, kdyby šlo o přirozený výkyv, ovšem pozorovaný trend příliš pozitivních myšlenek nevyvolává. Dramatické počasí roku 2015 totiž modely tipovaly až na rok 2080.

Kritické půdní sucho bude komplikovat pěstování

Samozřejmě s teplem se pojí sucho, ale i povodně. Oba dva jevy v Česku existovaly vždy, nicméně opět se dostáváme do situace, že je jich více, než je zdrávo. „Co se nám mění, je četnost a hlavně intenzita,“ podotýká Zahradníček s tím, že za posledních 20 let jsme u nás měli 19 větších meteorologických extrémů. Zmínil také dvě studie, podle kterých sucha 2015 a 2020 byly největší za 500 let. Zároveň v těchto letech bylo nejvíce povodní.

Odborník souhlasí, že to může vypadat, jako když se klimatologové zbláznili, na první pohled se sucha a povodně vylučují. Ale nemusí nutně, u srážek se totiž nemění roční suma, tedy kolik vody spadne. Mění se to, kolik vody spadne v jeden čas. Takže se pomalu dostáváme do situace, kdy na jaře srážky chybí a naopak v létě jsou nárazově velmi intenzivní, bouřky jsou silnější apod.

Exotické ovoce na českých zahrádkách: Paní Ivana pěstuje mandarinky, citrony a olivy. Co na to klimatolog?

Navíc dříve sucho skutečně bylo způsobeno výhradně deficitem srážek. Teď už se do toho míchá i vysoká teplota vzduchu. „Za 50 procent mohla teplota vzduchu a za 50 procent srážky a třeba na Jižní Moravě už jsme v poměru 70 ku 30 procentům vůči teplotě,“ hodnotí roky suché roky 2015 a 2020 Zahradníček. Všechna tato porovnání jsou s daty starými až 2000 let.  

Bude také přibývat tzv. kritického půdního sucha, při kterém rostliny vadnou. Dosud bylo Česko navyklé na zhruba 18 takových dní, příroda se s tím sama zvládla vypořádat. „Ale změnou klimatu se můžeme dostat až k 50 dnům, a na to samozřejmě příroda připravená není,“ konstatuje klimatolog. Reálně se tak může stát, že klíčové zemědělské komodity, třeba pšenice, přestanou být rentabilní, protože úroda bude kvůli suchu příliš nízká.

Rovněž podle odborníka musíme brát na vědomí možnost nárůstu lesních požárů. „U nás hrozí požáry v menších lokalitách, ale může se zvýšit jejich počet na takovou míru, že i hasičské sbory to nebudou schopny zvládat,“ říká Zahradníček. A k tomu všemu se přidají přehřátá města, kde bude v létě kvůli jejich tepelným ostrovům lidově na padnutí.

Tornáda jsou speciální

Nebyla zmíněna tornáda, jako to, které na konci června zpustošilo jih Moravy. Důvodem je, že podle klimatologa Radima Tolasze jsou příliš náhodná.

„V okamžiku, kdy začne hodně pršet, tak začne stoupat voda v tocích a vzniknou povodně. Tam je zcela jednoznačná závislost (…) aby vzniklo tornádo, musí být také nějaké podmínky,“ vysvětluje Tolasz. Tornádo musí mít určitou intenzitu větru, musí ho doprovázet supercelární bouře…

Vedra ničí zahrádkáře i zemědělce. Pro pivaře má bioklimatolog špatnou zprávu

„Ale tornádo může a nemusí vzniknout. Když bude bouře zesilovat, tak se nezvyšuje pravděpodobnost vzniku tornáda. Při menší supercelární bouři se tornádo může vyskytnout a u velké se vyskytnout nemusí,“ říká klimatolog a zdůrazňuje: „Bavit se u tornáda o nějaké závislosti na změně klimatu v podstatě nelze.“

Zároveň tornád je tak málo, že neexistuje dostatek dat, abychom mohli vytvářet nějaké analýzy. Jestli jich bude v Česku více nebo méně, tak věda nedokáže odhadnout. I jejich meteorologická předpověď je komplikovaná. Tornáda jsou prostě divoké karty.