Šuškarda je přizpůsobivá trvalka, snášející neúrodnou půdu, vlhko, horko i drsné zimy. Ve výběru rostlin, se kterými se na zahradě bude doplňovat, nehrají proto významnou roli podmínky prostředí, ačkoli se jí v sušší půdě a na slunci bude rozhodně dařit lépe. Při výběru dostávají prostor možnosti zajímavých tvarových a barevných kombinací, nebo rafinované výplně prázdných prostor. Trsy podlouhlých huňatých květenství, fialově (či bíle) zářících od července do září, vytváří výrazný kontrast s košatými rostlinami, jako jsou muškáty, minipetúnie (million bells), aksamitníky. Vůbec nejzajímavější a nejlépe prospívající kombinace ovšem vytváří s růžemi, levandulí nebo mátou. Vždy je však dobré, aby tyto rostliny rostly v minimální vzdálenosti 15 cm.
Na druhou stranu se šuškarda nemá ráda s borovicemi, jedlemi a smrky, které mohou příliš vyluhovat půdu (zbavit ji minerálů). Může růst v záhonku i v květináči, kam vůní svých květů bude přitahovat bezpočet motýlů a dalšího hmyzu. Je vhodná i do řezaných kytic, ve kterých vydrží dlouhou dobu neuvadnout, i do kytic suchých. V některých zemích je používána v rámci lidové medicíny k podpoře vykašlávání hlenu, proti nadýmání i jako celkové analgetikum.
