Plasty se skládají z dlouhých řetězců navzájem spojených molekul. Většina plastů je složena z polymerů uhlíku v kombinaci s kyslíkem, dusíkem, chlorem nebo sírou v řetězci. Jednou skupinou jsou polymery tvárné teplem, nebo-li termoplasty a mají spoustu dalších zajímavých vlastností. Jsou odolné proti stárnutí, pružné, zároveň tvrdé a mají zvýšenou houževnatost. Druhou skupinou jsou polymery teplem netvarovatelné, zvané termosety. Konkrétně do této skupiny patří třeba bakelit, který už se téměř nevyrábí.
Za první plast se považuje parkesin, nebo-li chemicky nitrát celulózy vynalezený v roce 1855 Angličanem Alexanderem Parkesem. Výše zmíněný bakelit vznikl jako první syntetický plast na základě polykondenzací fenolu a formaldehydu v roce 1909. Největší rozmach plastu ale proběhl po první světové válce, kdy se začaly vyrábět první vinylové plasty. Ve 30. letech 20. století pak americký chemik Wallace Carothers ve firmě DuPont vynalezl neopren a nylon. Během druhé světové války byl nedostatek hedvábí na výrobu dámských punčoch, což jen přispělo k dalšímu komerčnímu úspěchu nylonu. Díky tvarovatelnosti a pevnosti našel plast postupně využití ve všech domácnostech a průmyslech.
