Hlavní ingrediencí při výrobě ginu jsou bobule jalovce, které mu dodávají jeho typickou nahořklou chuť. Tradiční výroba ginu probíhala v měděných kotlích, ve kterých se nejprve destilovalo fermentované obilí a při následných destilacích se přidávaly esence zmíněných bobulí jalovce a dalších bylin. Často se takto vyrobený destilát nechal dozrát v dřevěných sudech. S rozvojem destilačních přístrojů, které umožnily výrobu čistšího alkoholu, se vyvinula výroba dry ginu. Při novějším postupu se horké páry destilovaného lihu nechávají procházet směsí jalovce a bylin, které následně kondenzují na stěnách destilačního přístroje. Takto vyrobený gin má jemnější a sušší chuť. 

Název světoznámého alkoholického nápoje pochází z holandského slova „genever“, které vzešlo z latinského „juniperus“, což v obou případech znamená jalovec. Ačkoliv gin podle legendy poprvé představil v roce 1650 holandský lékař Dr. Fanciscus de La Boie (alias Dr. Sylvius) jako prostředek na léčbu ledvin, masivní popularity se gin dočkal v 17. a zejména v 18. století v Anglii. A právě britští vojáci v koloniích začali jako první míchat dnes velmi oblíbený koktejl, gin s tonikem.