Doktoři a sestry tají zranění z práce: „Stydíme se,“ říká záchranář Tomáš
Více než čtvrtina zdravotních sester v práci nehlásí svá poranění, která vzniknou například injekční jehlou, přestože jim to ukládá zákon. Důvodem je často obava z toho, jak na ně budou pohlížet kolegové nebo zaměstnavatel. Vyplývá to velkého průzkumu profesní unie zdravotnických pracovníků. Přitom hrozí, že se od pacientů nakazí třeba žloutenkou nebo virem HIV. Ročně může jít až o stovky nejrůznějších zranění a problém se týká i dalších zdravotníků.
Zatímco ještě v roce 2014 přiznalo v rozsáhlém dotazníku nenahlášená zranění jen 13 procent zdravotních sester, letos už jich bylo 27 procent. Informovala o tom Profesní a odborová unie zdravotnických pracovníků (POUZP) s tím, že jde o vážné zpochybnění relevance statistik úrazů, které eviduje ministerstvo zdravotnictví. Podle těch například v roce 2016 došlo k 3159 úrazům. To znamená, že těch zatajených může být více než tisícovka.
Ministerstvo zdravotnictví o tomto průzkumu ví, nicméně vlastní data k této problematice nemá. „Nemáme v ruce statistiky, které by tvrzení potvrzovaly, či vyvracely,“ uvedla pro Blesk.cz mluvčí resortu Štěpánka Čechová s tím, že hlášení zranění je povinné a případné neinformování je porušením zákona o ochraně veřejného zdraví.
Poranění jehlou i skalpelem
U zdravotních sester jsou poranění ostrými předměty nejčastější, protože například s injekčními jehlami pracují prakticky každý den. Zranění se ale nevyhýbají ani dalším zdravotnickým pracovníkům, mezi něž patří třeba záchranáři, porodní asistentky, laboranti nebo ošetřovatelé.
Před časem to zažil i záchranář Tomáš Válek (37), který se poranil při zásahu v terénu. „Po zavedení kanyly do žíly jsem se píchnul zavaděčem,“ řekl pro Blesk.cz a popsal, co následovalo, když své zranění nahlásil. „Musí proběhnout vyšetření, krevní testy. Je to zdlouhavé a především psychicky náročné, protože nevíme, jestli ten pacient byl něčím nakažený. Přece jen na záchrance jezdíme k lidem, o kterých nic netušíme a nevíme, jestli jsou nemocní. A nejde jen o různé bezdomovce nebo feťáky,“ popsal Tomáš.
Při každém zranění, například použitou jehlou, hrozí řada rizik. Lékař nebo zdravotnický personál může chytnout nejrůznější infekci nebo nemoc, což se ale projeví až během určité doby. Například u některých typů žloutenek může trvat inkubace až rok, v případě viru HIV pak několik týdnů.
„Nechtěla jsem působit neschopně“
Riziko toho, že nebude vědět o nákaze, podstoupila i Kateřina, která pracuje jako sestra v jedné z ostravských nemocnic. „Byla jsem trochu nepozorná a píchla jsem se jehlou při odběru krve jedné pacientky. Vím, že jsem to měla nahlásit a asi to byl nesmysl nic nehlásit. Jenže jsem v nemocnici byla krátce a nechtěla jsem působit neschopně,“ svěřila se pod podmínkou anonymity.
Zatajení z podobných důvodů ale není výjimečné, což potvrzuje i záchranář Tomáš Válek, který je zároveň předsedou unie POUZP. „Mají obavu z toho, jak budou vypadat před ostatními, nebo z toho, že je to může poškodit u zaměstnavatele ohledně toho, jak pracují. Dále za to může komplikovanost hlášení poranění. Někde se to hlásí telefonicky, někde přes dotazníky. Často je to ale dost složité,“ uvedl Válek s tím, že někteří zdravotníci taková zranění považují za nedůležité, a proto je nehlásí.
Problém vidí i v tom, že nemocnice a jiná zařízení šetří na bezpečnostních a ochranných pomůckách. Přitom by mělo jít o jednu z priorit. „Dle naší analýzy odpovědí vyplývá, že používání bezpečnostních pomůcek snižuje riziko poranění mezi zdravotnickými pracovníky minimálně o 13 procent,“ uzavírá Válek.
Ostré předměty používají lékaři také při porodu císařským řezem. Podívejte se, jak probíhá:
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.