Vědci dali chobotnicím extázi. Začaly se objímat a chovat jako lidi

Chobotnice jsou totiž obvykle velmi antisociální tvorové. Většinu života prožijí samy a kontakt s žádným druhem nevyhledávají. Když ovšem požily extázi, začaly být přátelštější a dotýkaly se chapadly. Nakonec po sobě doslova lezly a skončily v úzkém objetí. Je to podobný efekt, který má extáze na lidi – jediný rozdíl je, že od chobotnic nás dělí 500 milionů let evoluce.

„Lidé se mě ptají, jestli mám fotky chobotnic se světelnými tyčkami. Tyto otázky ale obvykle ignoruji, protože proto jsme jim extázi vážně nedávali. Je to skvělý nástroj, jak zjistit, jestli se chobotnice mohou stát sociálními,“ popisovala vedoucí výzkumu Gul Dolenová.

Kozy jsou citlivější, než se myslelo. Přitahují je úsměvy lidí

Odpověď byla ano – obvyklé vzájemné nepřátelství chobotnic ke svým druhům zcela vymizelo. A nejen to, chtěly se vzájemně dotýkat. Podle vědců to znamená, že sociální chování má stejný prapůvod u všech žijících tvorů. Může za to hormon serotonin, jehož vyplavování extáze způsobuje.

Nedostatek serotoninu způsobuje u lidí deprese a existují studie, které říkají, že extáze a další halucinogenní drogy proti nim mohou být vhodnou léčbou. Při depresích člověk obvykle nevyhledává kontakt se svým okolím, což může být případ i chobotnic – neznamená tu automaticky, že trpí depresemi, ale že běžně nemají vysokou hladinu serotoninu.

Chobotnice sice nejsou sociální, ale zato jsou vysoce inteligentní. Dokážou se naučit navigovat v bludišti nebo odšroubovávat si sklenici, aby se dostaly ke stravě. Pracovníci velkých veřejných akvárií v minulosti několikrát zaznamenali, že chobotnice utekly se svých nádrží a „vykrádaly“ ty ostatní kvůli potravě.

Nejnebezpečnější zvíře Austrálie? Není to had ani žralok, ale kůň

Když taková chobotnice potká jinou chobotnici, setkání obvykle končí útokem. V extrémních případech dokonce tak, že jedna tu druhou sežere. „I během páření sameček prostě zanechá sperma a pak utíká pryč, protože kdyby zůstal, samička na něj zaútočí,“ vysvětlovala Dolenová.

Jsou chobotnice schopny emocí a empatie?

Výzkum, který vědci zveřejnili v odborném časopise Current Biology, probíhal tak, že postavili nádrž se třemi propojenými komorami. Jedna byla prázdná, v jedné byla plastová hračka a ve třetí byla chobotnice v kleci.

Čtyři chobotnice pak byly ponořeny do kádě s vodou, kde byla extáze, kterou vstřebaly skrze žábry. Všechny následně v drogovém opojení strávily zdaleka nejvíc času v komoře s chobotnicí v kleci a ještě se po ní kamarádsky sápaly. „Prakticky tu klec objímaly a ukazovaly té druhé chobotnici části těla, které obvykle vůbec neukazují,“ vyprávěla Dolenová.

Moře v Indonésii vyplavilo záhadné monstrum: Odhalí vědci původ neznámé nestvůry?

S chováním lidí pod vlivem halucinogenů našli vědci i jiné paralely. „Některé chobotnice byly hodně hravé, tak různě se otáčely a hrály si se vzduchovacím motorkem (zařízení, které dělá v akváriu bubliny, pozn. red.),“ dodala vědkyně. Jiné natáhly chapadla a prostě se nechaly unášet vodou, což výzkumníci nazvali „vodní balet“.

Že je efekt extáze u lidí a chobotnicí tak podobný, je překvapivé hlavně proto, že chobotnice mají zcela odlišný mozek. Mnoho jejich neuronů, více než 500 milionů, se nachází v chapadlech, která fungují do jisté míry nezávisle. Dosavadní výzkumy o jejich sociálním chování se proto týkaly zejména mozkového oběhu, ale nikdo tolik nebral v potaz chemii.

David Nutt, neuropsychofarmakolog z Imperial College London, v reakci na nejnovější zjištění říká, že výzkum poskytuje další důkazy, že emoce a empatie existují i u širší škály živočišných druhů. „Není to lidský rys. Není to ani rys patřící savcům. Je to rys mozku,“ říká doktor a dodává, že stále častěji se dozvídáme, jak velkou roli hraje serotonin v sociálních interakcích.