"Písničky jsem nikdy nechrlila, přicházely tak nějak samozřejmě samy," uvedla devětašedesátiletá hudebnice, která se na hudební scéně pohybuje od roku 1971. Vzhledem k členství ve sdružení Šafrán však za komunistického režimu první ze svých osmi alb vydala až v roce 1986.

Voňková se jako kytaristka proslavila neobvyklou hrou, ve které jí byl pomocníkem smyčec nebo příklepy strun na krku kytary. "Řekneme-li, že textovým obsahem písní Dagmar Voňkové je přírodní lyrika, navíc s veskrze pozitivním poselstvím, může to znít jako pěkný kýč. Pravdou je pravý opak, protože zpěvačce lze i tuto tematiku prostě věřit," konstatoval k albu Hostina hudební publicista Ondřej Bezr.

Voňková koncertovala v duu s Radimem Hladíkem. V roce 1993 také složila hudbu pro představení Rok na vsi bratří Mrštíků, které v Národním divadle uvedl Miroslav Krobot. Na konci roku 2010 vydalo nakladatelství Galén knihu Listí, která obsahuje její texty, básně a kresby. Ve stejném roce jí byla udělena pamětní medaile Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) "Za svobodu a demokracii".

Když cenzura nepovolila společné album písničkářského sdružení Šafrán z roku 1977, Voňkové z padlých snímků vyšel singl s její nejznámější skladbou Chlapci na tom horním konci, originální výpovědí ženy, která udala Jánošíka.