Aurel Klimt vystudoval Katedru animované tvorby na FAMU, kde se nejprve věnoval kreslené animaci, poté v ateliéru Radka Pilaře videoartu a později pod vedením Břetislava Pojara loutkové animaci. Na mezinárodní festivaly se dostaly již jeho studentské filmy, za svou tvorbu získal mnohá ocenění včetně nominace na studentského Oscara.

Od dokončení školy pracuje především na svých autorských filmech, kdy si zajišťuje scénář, střih, animaci, režii, scénografii a většinou i námět, u některých i výtvarnou stránku. Klimt patří k těm tvůrcům, o kterých se mluví jako o pokračovatelích tradice českého loutkového filmu. Velíšek vedle své volné tvorby sklářského výtvarníka, malíře a ilustrátora spolupracuje s Klimtem na jeho filmech.

Na výstavě ale nejsou přesně tytéž loutky, co hrály ve filmu. Pro výstavní účely jsou upraveny. Autoři nahradili všechny originální části, které byly z pěnového latexu, umělým dřevem. Latexové části, které na filmových loutkách imitují pokožku, jsou totiž při pohledu "naživo" nevzhledné, mají na sobě šev a brzy podléhají zkáze. Jde hlavně o krky a ruce, ale i o holé nohy či celé nahé tělo. Mechanická kostra loutky je nahrazena drátěnou, původní si ještě může zahrát v jiném filmu, říká Klimt.

Hlavičky jsou z umělého dřeva na epoxidové bázi, u starších loutek autoři používali modurit. Tělo se dotvaruje molitanem a dostane kostým. Pomalování loutek je dílem Martina Velíška.

Výstavy loutek ze svých filmů připravují Klimt s Velíškem od roku 2007. Tehdy se rozhodli připravit některé z loutek na prodej. Výtěžek pomáhá i vzniku připravovaného celovečerního loutkového scifi filmu Lajka. Vypráví příběh slavného psa - průkopníka kosmonautiky, který se oproti realitě, kdy ve vesmíru našel smrt, dostane na planetu, kde žijí všechna do vesmíru vystřelená a navždy ztracená zvířata. Po dlouhé době nikým nerušeného soužití s místními živočichy k nim však doputují i dva lidští kosmonauti. Podle webu projektu by měl být film hotov do roku 2017.