Jak Zeronik, tak Šlechta ve stížnostech poukazovali na údajnou nepřípustnou policejní provokaci. Podle ústavních soudců však Stejkoza sice dostával instrukce od policie, ale nebyl natolik aktivní, aby se dalo hovořit o provokaci. Aktivně a cílevědomě naopak vystupovali odsouzení, kteří se dožadovali přijetí u vlivné osoby a dobrovolně se dostavovali na osobní schůzky.

Zeronik se Šlechtou podle verdiktu prostřednictvím svého známého Milana Hnilici nabízeli úplatek za zprostředkování dotace na zřízení a výstavbu soukromé technické vysoké školy za 250 milionů korun v Liberci. Ministerstvo školství tehdy řídil Josef Dobeš zvolený za Věci veřejné. K vlivným politikům téže strany patřil Stejkozův šéf Babák.

Hnilica nakonec předal Babákovu asistentovi 305.000 korun, Stejkoza už v té době ale spolupracoval s policií. Součástí pravomocného verdiktu je to, že úplatek propadne státu. Oba podnikatelé vinu popírali. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 se neúspěšně odvolali k Městskému soudu v Praze. Bez úspěchu podávali také dovolání k Nejvyššímu soudu.

Podnikatelé u hlavního líčení shodně tvrdili, že Hnilica od nich dostal půjčku. Hnilica pak následně podle vlastní výpovědi jednal o své vůli a podnikatelům prý neřekl, na co peníze potřebuje. Obvodní soud však označil jeho verzi za naprosto lživou, účelovou a loajální k Zeronikovi a Šlechtovi. Hnilica dostal podmínku, proti trestnímu příkazu nepodal odpor.

Zeronik figuruje také v kauze dvou podezřelých projektů v ROP Severovýchod. Policie od loňska stíhá deset lidí. Vyšetřování se týká rekonstrukce kostela Máří Magdalény za 65 milionů korun a oddychové zóny Perštýn za více než 30 milionů korun.